Na čtvercové síti leží rozložený kříž,
poskládaný do krychličky pochopíš ho spíš.
Ohmatej si, ochutnej, dopřej zraku, sluchu,
kostka v kouli vložená - jako hmota v Duchu.
Lidské tělo - formu kříže každý člověk má:
k prozáření odpovědi na to "KDO JSEM JÁ?"
Planety jsou nastaveny, víc jasnosti bude,
obrácení k Sobě, Kristus je zde - všude.
Tradice se proměňují, reznou stará gesta,
život v těle na Zemi je Křížová cesta.
Nesu si svůj kříž a vnímám svoje kroky,
oslavuji Přítomnost a Kristovy roky.
Živé tělo ženy již třicet a tři léta,
JÁ JSEM TADY a toto tělo nese jméno MARKÉTA
Na široké pláni se potkali, koná se dračí slet,
nech být své myšlenky a dobře sleduj, co je to DRAČÍ LET.
Vnímej tu krásu, radost a sílu (to není cvičení),
uviď svět láskyplně a pusť tu myšlenku sebeničení.
S tíhou těla - a přesto letí, pevně, klidně, před všemi,
dračím letem vyrovnaným, ve výšce i při zemi.
Elegantní dopad na zem - přistání jak do mechu,
kde i ty smíš pocítit to TEPLO DRAČÍHO DECHU.
Země si bere i hodně dává, neboj se nechat si vzít,
však i ty dostaneš, v přijetí světa, kde všechno je jak má být.
Ke vzletu síla, pozornost k Sobě - a tělo s sebou,
nepočítej, jdi a konej, MY DRACI JSME S TEBOU.
Vyškrábej se na draka a leť v nové době!
(Se zemí se spojuje jenom Láskou k Sobě).březen 2012
Obejmi se a hleď k SOBĚ, dej vědomí do SVÝCH kroků,
vnímej nohy, nevznášej se, dostáváš UČENÍ DRAKů.
Dopad na Zem - to je síla, zde sídlí síla jednotlivce,
Láska k hmotě - teplo slídy, pevný křemen, síla živce.
Žula a svor je kámen hor, teď stoupni si na tu horu,
s pomocí draků, s chudinkou za ruku, vystoupíš z bažiny vzdoru.
Jsi zdravý strom s roubem oběti, tím trpké ovoce dáváš,
pomoc přijde od kořenů, jak jdeš a upřímně žádáš.
Uvolni tělo - ať dech tebou proudí, to podpoří ČINY,
stačí to uvidět a hned můžeš nést ZODPOVĚDNOST MÍSTO VINY.
Pomalu a hluboce dračí křídla mávají ... nádech - výdech,
Přítomnost, klid, cítění - rytmus Země - DRAČÍ DECH.29.únor 2012
Slunce září, mraky plují, duchovní cesty k Sobě vedou,
i já jsem poutník mezi světy, chci putovat s tebou.
Hukot řek, lesy a stany, fléten tóny,
v deníku básně, tanec a děti, cinkají zvony.
Jsem však žena lidská, s myslí a tělem, obyčejná jen,
zde na Zemi nesplňuji o pravé lásce sen.
Moc jsem o tebe stála, co jsem mohla, ze sebe dala,
Tobě, muži z Frenštátu, kterého jsem tolik milovala.
I tys mi dával lásku, kvetly hlavy slunečnic,
snažil ses, pečoval, cítil, pak vstoupilo Nic.
Jsi součást mého života, velké místo pro tebe v srdci mám,
to dobré od tebe si navždy s láskou ponechám.
Hory, cesty, ohně, lidi, dobrodružství bylo v nás,
děkuji ti srdcem plným za ten krásný čas.
Blízkost duší, život spolu, to podstatné není,
když vyšší řád a rodové tahy společné plány změní.
Mé nohy prochodily hory Beskydské s pohledem do nebe,
v samotě dalších let oči tolik vyplakaly pro tebe.
Snad odplouvá jíž, co bolelo mě ty roky až dosud,
přijímám a souhlasím, nesu si svůj osud.
Zvolil jsi dávno jinou cestu, jiný směr a jinde spíš,
odešel jsi hledat se, však teprv teď vím, že už se nevrátíš.
Modlitba hoří a propouští se do země, vzduchu i do vody,
Partnerství minulosti PROSTUPUJE do VODNÁŘSKÉ SVOBODY.
Křídla zvedli, létají tu a co víc bych chtěla:
Jsem v péči Zlatého draka a Archanděla Michaela.
Ve vděčnosti Božství proudí, v neúctě je pryč,
bojem i útěky, horlivou snahou, upletla si bič.
Celou mou minulost, činy i myšlenky, plochy všech hran,
průzračná perla - OKO DRAKA vidí do všech stran.
Programy, manipulace, nucení a jiné horory,
usilováním a chtěním tvořila mentální výtvory.
Temné stránky vytvořené nevědomě, z neznalosti,
prosím o vedení a podporu v přijetí mé celistvosti.
Razítkuju sama sebou, tak pozná mě a odpoví,
jednoduše na cíl přesně karma vrací se a působí.
Hned mysl tvoří iluze, nejsem-li ve vděčnosti,
Zlatý proude, ochraňuj mě svou DRAČÍ MOUDROSTÍ.
Otevřít se tomu, co je - nadechuji v práně,
v úctě ke všemu, co bylo a je na kterékoli straně.
Jak síla vnitřkem prochází, oběť je již v soumraku,
vnitřní síla volně proudí, když jede jezdec na draku.
Unést vlastní sílu, další havran kráká:
2012 - rok vodního DRAKA.
leden 2012
Při tanci s mým potlačením rozptýlil se mlhy mrak,
v Zastavení a Přiznání prostoupil mě ZLATÝ DRAK.
Svatost záchrany a násilné šíření "dobra" jsem zračila,
s nevědomým povýšením k sobě duše tlačila.
Ducha a bytosti viděla jsem v JEDNO slity,
teď hurá nově - každý zvlášť - jsme INDIVIDUALITY!
Oddělené JÁ tu existuje, není jenom "spolu",
VIDÍM SVOJI CESTU, Já můžu nyní "dolu".
S úctou i k cestám ostatních - vedou různými místy,
VLNĚNÍ i ČÁSTICE - dvě kvality Alchymisty.
vánoce 2011
Letos jarní rovnodenností NOVÉ období začalo,
snad tehdy - ve SLUNEČNÍM RYTMU - semínko se počalo.
V jasu letního slunovratu semínko dotklo se země,
když HVĚZDNÁ ENERGIE snášela se do těla jemně.
Na podzim to semínko, co od léta v zemi spalo,
se zavrtělo, obrátilo, v tom čase se probudilo.
Dnes o zimním slunovratu, v té nejtmavší době
z něj vyklíčila, zavoněla, LÁSKA K SOBĚ.
KVĚT ŽIVOTA – orchidej – vzácná moc,
rozvíjí se, rozkvétá od slunovratu do vánoc.
Jak doba, tak květina je tu prostě nová,
to ví posvátná hora, co v nitru ženu chová.
Co je to ta realita? ... když iluze pravda není...
A co žiju špatně já? ...Řekni ...pro mé potlačení.
Tak to je a tak to chodí, jinak nikam nedojdeš,
tohle musíš, toto už NE, (jestli teda dojít chceš).
Komu-čemu věřit můžu, když prý se realitě bráním?
Chci zrušit to své nastavení, tak samu sebe haním.
Smutek, tíseň, ztuhlé břicho, energie zmražená,
když poslouchá hlasy zvenku "hodná holka" stažená.
A když jsem to uviděla, zachvátil mě velký smích:
z čeho já jsem ztuhlá, v šoku? - z reality ostatních!
Svoboda je moje Pravda, i kdybych byla blázen,
radost, živost prožívat - snášet Ducha na Zem.
Proud Ducha je TICHO, z něj pozoruji směle:
V těle bydlí ENERGIE! Proto chci žít v těle.
Už se hýbu, už proudí síla ve mně,
zas o kus blíž Sobě - spojení Nebe a Země.listopad 2011
Když Brána se otvírá, to rybí vody víří,
kam epocha lidí na prahu Vodnáře míří?
Kulty, dogma, uvíznutí pod rouškou různých ideologií,
zapletení v náboženství, v síti vymyšlených filozofií.
Čas skoku k čerství pravdě a NOVÉMU hlasu,
Uroboros zakousl se do ocasu.
ZROZENÍ NOVÉHO VNÍMÁNÍ překonává dualitu,
hle- pozemští a zároveň božští lidé už jsou tu!
Sami sobě autoritou, odvážní a bez lpění,
rovnocenní, jedineční, ve své síle a Vědění.
Tvořiví a naplnění, se zdravou chutí do života,
RADOST A SVOBODA – NOVÉ VNÍMÁNÍ SVĚTA.
Spojeni s pulzem srdce, smetí ze sebe lijí,
JASNÝ POHLED NA SEBE, nadosah historii.
Úctyhodná minulost roztaje pod NOVOSTÍ,
kde dál září jen čistá esence zkušeností.
Dnes tady rozpouští se dávné zvyky
(ve Svátek vzniku České Republiky).
Uvolnění závislosti… Existence nečeká -
-OSLAVA ZROZENÍ NOVÉHO ČLOVĚKA.(28.Říjen 2011)
V zajetí her a toho, co neumím – však přesto tu něco nutí:
potichu klíčí tu v Duši prostor pro osobní rozhodnutí.
Do zvyku dětinskosti už nejde se vracet,
Drak roztáhl křídla, dozrává třiatřicet.
Čas důvěry k Zemi a slyšení moudrých rad,
jak spojit se s životem, naplnit řád.
srpen 2011
Pozornost k Sobě a důvěru v Cestu mám,
s Mistrovou Láskou učím se vnímání bran.
V síle Řádu rostu, zas zvedá se závora,
za žádostmi ze srdce čeká vždy velká podpora.
Zesílit vnímání, bdělost a uznání, pozornost,
s obratem moudře vnést i do her zodpovědnost.
V myšlenkách, projevu, ochotě, v každém dění,
i v této přítomné vteřině – stále jsme viděni.
Uchopit žezlo Vodnářská doba velí,
přichází čas cítit se dospělí a Celí.srpen 2011
Kolem duše tetelí se ze SNů utkaný závoj,
s vírou v to, že je skutečný, důležitě vedu boj.
Ulítnout do duchovnosti, kde pozemské věci nebolí,
toužím hrát si ve svém světě, nemít podíl k okolí.
Agrese k realitě umí silně prosoupit,
a nepomůže ani hra na snahu z toho vystoupit.
Zlomit odpor k usazení, projít strach je námaha,
snad k uvidění reality už probouzí se odvaha.
Utíkat před lidským světem nese s sebou smutek,
jak prolomit svoji nechuť, jaký dělat skutek?
Už se oči otvírají, už probouzí se snění,
je čas konat a milovat to ráno každodenní.
Jak žít lidskou rovinu je kolem dosti vzorů,
prosím tady o MILOST odpuštění mých odporů a vzdorů.
Modlím se o rozpuštění boje za mé sny,
milovat chci obyčejnost, život a všední dny.
Přijímat, co přichází, co odejít chce, propustit,
těšit se ze skutečnosti, zodpovědně tady žít.
Ať sílí láska k Přítomnosti a dospělé vědomí,
prosím si o SPOKOJENOST z žití doma v soukromí.srpen 2011
Je spousta dobrých strategií, jak odložit zodpovědnost,
třeba jedna fakt skvělá hra – na roztomilou malost.
Človíčkové nenápadní se schovanou arogancí,
bojujeme, zkoušíme to, jak vyhrát nad Existencí.
Malincí a bezbranní, co potřebují pomáhat,
vychytrale uctiví, bojíme se namáhat.
Taky utéct pryč od Pravdy do velkého chtění,
kéž propráním v pračce moře se tohle prosím změní.
Že rozkryta byla tahle hra, to je velký dar,
dík přítomné Kalyani na ostrově Hvar.srpen 2011
Cesta do míst, co působí v krajinách vnitřních změny,
Přítomnost, moudrost, pouť - kroky proměny.
Spojení se Sebou žádá mnohá přiznání,
ke kořenům POD Křesťanstvím míří cesta Poznání.
Gaia nás vyživuje, chci plně přijmout člověčenství,
ztělesňovat gnozi, cítit hodnotu Přítomnosti.
Ať zas můžeme z pod pokličky prožít znovuzrození,
a všichni ví, že můžou proudit, jak muži tak i ženy.
Teplá náruč krajiny milé, královské kříže francouzským okrskem,
zde dál žije Marie nevěsta - čistota krve pod růžovým paprskem.
Věž Magdala, Betanie, chrám a ďábel v něm:
peklo je jen zmatení - a z pekla je cesta ven!
Magdalena Marie - rudá i bílá růže, džbán pokladů,
sexualita - vášeň i čistota - spojení protikladů.
K přítomnému okamžiku modlí se v kruhu skupina - my,
a Zemi-těla laská lázeň - teplé prameny.
V olivové zahradě už proudí síla ve mně:
ČERNÁ MADONA - energie středu Země.
Síla Země a práce člověka, jak učení praví:
dá vyrůst vinné révě, která je Kristovou krví.
I v nás proudí tělem krev, ten fakt teď nejde schovat,
souzení, vinu a polární myšlení lze v Sobě transformovat.
A tak jako se Matky Země dotýkají naše kosti,
hlasy svými podáváme svědectví o Přítomnosti.
Na hradě Katarů jako rytíři od kulatého stolu
s mečem vztyčeným voláme svá srdce ze všech věků a prostorů.
Ať zní v nás JASNÉ DĚKUJI - toho není nikdy dost,
vděčnost a úcta jsou projevy Lásky, Láska přináší moudrost.
Dýcháme spolu, společný vzduch - netřeba dalších vět,
respekt k Sobě, vzájemnost srdcí, sdílíme tenhle svět.
Mýty a legendy spí v naší mysli, ale až za myslí PROUD JE,
na hradě Svobody pod klenbou oblohy: GAUDEAMUS HODIE!
Na loďce přistála u břehů Francie, když příznivý vítr vál,
ta, která sedí po levici Boha - Marie nevěsta - SVATÝ GRÁL.
Dodneška ji odívají barevnými šátky - snědou dámu:
SVATOU SÁRU - patronku cikánů v kryptě kamenného chrámu.
Štíhlé svíce, pestré šaty, radost v chrámu - obroda,
s respektem k současným zákonům, tak se žije SVOBODA.
Otevřít se Duchu Matky, to do základu mění,
srdce pozná, co je Pravda - a otáčí se za NÍ.
Odevzdání ratolestí, kde moře a slunce se dotýkají kůže,
aby vzniklo NIC, které naplněno být teď může.
Nad pláží racek, vítr a vlnky, moře čisté rozlité,
v radosti, lehkosti, ve svobodě se koupou nazí Adamité.
Stop pískají zrcadla - andělé v černém už stají tady,
není posvátné sexuality bez přiznání témat zapření a zrady.
Dovolit projev, masky prozářit, jít do přirozenosti,
fungování na Zemi v pokorné rytmické každodennosti.
Bílá a modrá Marie matka, bílá a rudá nevěsta - svaté ženy,
obklopeny květinami v bazilice Máří Magdaleny.
V herezi Grálu, ve vinných hroznech, zde je to jasné koneckonců:
odkryté vlasy, džbán, u nohou lebka - symbol zasvěcenců.
vždy je důvod k OSLAVĚ, když odplují z myslí zmatky,
kód Máří Magdaleny = energie Ducha Matky.
Duch je přítomen, oživujem hmotu, teď už to srdce vidí:
Ježíš i Marie měli lidské rodiče - i svatí byli lidi!
Bosé nohy stoupají z místa, kde rozkvetly sedmikrásky
do Svaté jeskyně, kde kázala a učila z plnosti Božské Lásky.
S růžemi se klaníme, ALELUJA prolínají zvonivé hlasy,
Máří Magdalena se usmívá, Sobě hladí dlouhé bílé vlasy.
"Pán" i Paní sídlí uvnitř nás, odsud ať panují ve statečnosti,
Pravda je soulad lidské mysli a srdce se Skutečností.
Zbývá prozřít koán Sofiin a spatřit ji v její plnosti:
NIC je matkou opakování, opakování matkou moudrosti.
Andělská víla zasněná v Nebi
zná oblak pohádek, však jak žít na Zemi – neví!
Uniká si dál od síly, vyděsí ji realita:
šok, odpor, strach – odpojení od života.
Nevěří Si, bojí vidět, „to nemůže být pravda"!
Stahuje se na znamení, že Se nemá ráda.
Za nelásku k Sobě-Zemi trest – trest odnětí Lásky,
tak stahuje se Duše znovu, čas do těla kreslí vrásky.
Smutek, zmatek, méněcennost, provinění –
nepřijala život zemský, nesníží se k Zemi.
Andělé tu málo zmůžou, toto jejich není,
Dračí síla stoupá k Duši – proudy blízké Zemi.
Neláska, nenávist, vzdor – je toho moc.
VOLÁM VÁS, DRACI, NA POMOC!
Žádám o otevření brány, o ZEMSKÉ ZASVĚCENÍ,
o očištění pýchy Duše, mysli rozpletení.
Žádám o sestup, o soulad se Zemí,
o sílu žít tady, o sílu pro Odhodlání.
Ať se PEVNĚ rozhodnu ten vzdor opustit,
přijímat pozemské, v proudu síly být.
Prosím o spálení církevních „sraček" ve mně,
o „svatém" boji proti „peklu" – peklu Země!
Prosím, ať miluju ve všech formách Sebe,
ať s úctou sloužím Proudu, ať sestoupí dolů Nebe.
Prosím, ať PŘIJÍMÁM život v jeho prostém dění,
ať odpor k Proudu promění se ve Vedení.
Procházím temnou dračí slují, kde zemní draci žijí,
lesklé šupiny, vznešenost, moudrost, klid – odpočívají.
Přátelští a klidní ve své síle – kterou umí použít,
proudy Země – vnitřní proudy – a tu sílu ŽÍT!
Dotkni se a ciť nás v sobě, ať uvěříš lidským očím:
DRAČÍ SRDCE v tobě – stáváš se Poutníkem Dračím.
Síla Zdroje prošlá skrz kořeny – to jsme my!
- VÍTÁME TĚ TADY NA ZEMI.
Perla se vyloupla z lastury
paprsek Slunce přizářil Ji.
Bosýma nohama s jemnou kůží
stoupá po cestě se vztyčenou růží.
Něžná královna ve Svobodě
u Pramínku Se-dává vodě.
Dává Se větru na schodech u brány,
na Zemi hraje si v nevinnosti Panny.
Teď touží sestoupit z opojení
Se Ze-mě středem vstoupit v propojení.
Můžete-li, podpořte ji modlitbou či objetím,
ať prozáří tělo svoje i hlubokým PŘIJETÍM.
AŤ UŽ SE NELEKÁ
PŘIJMOUT ROLI ČLOVĚKA
Žhavé jádro ve středu Země,
pojím se k tobě, i ty jsi ve mně.
Prosím tě, transformuj, co možné je v tomto čase,
prosím, ať uzřím se v zrcadle ve svojí kráse.
Mé tělo TADY se ze Země zrodilo,
díky, že JSI, abys v TEĎ mě spojilo.
Nosím tě v sobě, ty dáváš mi znamení,
tajemství pevnosti ukryté v kameni.září 2010
SLUNCI
Slunce, cítím tě, jak tělo mé rozehříváš,
jak se z dálky vesmíru na mě usmíváš.
Cítím tvé teplo, prostupuješ kůží,
uvnitř dáváš kvést záhonu růží.
Zářivé teplo na Zemi rozlité
rozsvěcuj nadále mé části ukryté.
Děkuji za světlo, za teplo, výživu,
díky ní je tady tělo mé naživu.
Abych tu mohla žít na planetě Zrání,
přijímám od tebe POŽEHNÁNÍ.
DECHU
Nádech mě ze sna probudil,
když vzduch proudil ve světle světa,
Dech ducha do těla usadil,
teď i v hloubi duše platí stejná věta.
Dovnitř a ven, já dýchám – jsem.
Dýchej mi dechu do krku, do hlavy,
ať rozpoznám iluze, dodej mi odvahy.
Chci jasně vidět, rovně stát,
chci jasně slyšet, Boží vůli znát a tak ji přijímat.
VODĚ
Koupu se ve vodě a voda je i ve mně,
tak noříme se do sebe vzájemně a jemně.
Propojuješ zevnitřku a z venku omýváš,
orgány v břiše mém ze všech stran hladíváš.
Prosím o léčení mých dávných zranění,
prosím tě též odplav z mé mysli vězení.
Moře – ty polévko na minerály bohatá,
ukaž mi prosím prazáklad života.
Já jsem ve vodě a voda je ve mně,
všechno, co není – je, pochází ze Mě.
Když se Světlo do člověka rázně vlomí,
osvítí kouty, kde hustá dřímala tma,
postupně vidět je vlastní bída a to bolí,
představy ega hroutí se až do dna.
To Bůh sám vzal člověka do parády,
zkroušený plazí se po zemi,
by mohl unést kus Boží slávy,
jak si to v srdci přál, jak žádal v modlení.
ANO, Bože, ochotna vidět ztráty i to,
jak vplouváš do mě ve své Zářivé Kráse.
Přijímám v pokloně, vzdoruji - bolí to,
odevzdávám se ti, miluji, už jen dívám se.
Díky, Křišťále milostiplný, Archanděli Gabrieli
za Tvou péči, Lásku, pomoc a naději.
Na Tvou počest pijeme živou vodu z číší,
ty sjednocuješ svým dechem bytosti různých říší.
Oslaven buď, pane, v šatu průzračném,
koupu se s tebou údivem ve světě zázračném.
Prosím i Tebe o změkčení mých ztuhlých koutů,
pavučiny nepravdy, strachu, srovnávání ze sebe dále loupu,
a nedechuji Tvou jiskřivě Čistou záři,
co mě obaluje, prostupuje a všude doprovází.
Slunce-Bože, žehnej tomuto létu,
rodí se Žena - PERLA - ...JÁ JSEM tu.
Rozkvétám a voním slabě zatím,
Bože, dej, ať rozvinu se v Lásku,
rozpusť mé strachy, pýchu, přestřihávám pásku,
zvu tě dál, VSTUP, ve tvých proudech letím.
Křišťálový plameni, Božský zázraku,
klaním se ti a vdechuji tě něžně,
tak jako jsi proudil v Libuši - české kněžně,
prostup i mne, průzračný oblaku.
Prostup i ostatní krásné ženy - Růže,
propoj naše těla, mysli, duše v Jednotu,
sjednoť Lidské s Božským a odpusť očí slepotu,
ať skrze nás modlitba k Matce Zemi téci může.
Modlím se za Mír na planetě Zemi,
ať prorůstáme Láskou, Úctou, Moudrostí,
modlím se za uznání bolesti, za Cestu Bytostí,
za Božsko-Lidské kvetení mezi námi všemi.