A.

  • 18. 4. 2012

    Děkuji Ti za prostor, který jsi vytvořila pro věci, aby se děly. Ke svým prvním konstelacím jsem přistupovala jako dítě: s otevřenýma očima, myslí i srdcem; nic jsem neočekávala, jen jsem věděla, že mám jít 🙂 Píšu s odstupem jen několika málo dní, takže ve "vnějším světě" (např. pracovním) samozřejmě zatím nic nepozoruji, ostatně ještě není ten čas. Na svém těle ale cítím, že se spustilo další hluboké čištění. Konstelace dobíhají intenzivně: cítím se unaveně, plačtivě. Noci poté jsem konstelace zpracovávala ve snech, ve dne mi bylo, jako bych měla chřipku. To píšu, aby třeba další noví zájemci o konstelaci si naplánovali pak čas na případnou regeneraci 😉 Z obsahu mé konstelace mě nejvíce překvapilo, jak moc jsem přes maminku nevědomě byla napojena na energii člena rodiny, kterého jsem osobně nikdy nepoznala. A skrze toto poznání a poznání souvislostí najednou spousta věcí do sebe zapadá, vidím propojenost, i na zdravotní úrovni. Cítím to jako veliký dárek, že jsem toto mohla objevit. Vidět. Vyjádřit všem členům rodiny, kteří v konstelaci byli zastoupeni, uznání a úctu...což také znamená, že se mohu osvobodit od opakování jejich osudů. Také jsem mohla pocítit sílu ženské rodové linie, ať už se v ní "na povrchu" dělo cokoli. Především ovšem cítím léčivý pře-rod na té nejvnitřnější úrovni, který se snad teprve začne rozvíjet a jehož posvátnost slovy vyjádřit nedokážu. Mohu jen děkovat. A na závěr báseň: Až nastane ten pravý čas, máš mě na konstelacích zas 🙂

    A.