eva

  • 25. 1. 2013

    Posílám pár slov o tom, co se ve mně po konstelacích změnilo: Připustila jsem si, že už dlouho, od dětství, na sebe kladu povinnost být dospělou, samostatnou, dokonalou: nikoho nepotřebovat a vše zvládnout perfektně. Při konstelaci jsem si dovolila být dítětem - prožít své dětství bez strachu z chyby a selhání. V posledním týdnu jsem si uvědomila, jak silný je ve mně hlas, který mě kontroluje a soudí. Když jsem s lidmi, cítím se uvolněná a vím, že mě nikdo nemůže ohrozit - jen já si můžu nechat ublížit. Děkuji, užij si Indii

    eva