Eva_

  • 30. 1. 2016

    O rodinných konstelacích jsem měla něco přečteno, tušila jsem, jak to bude probíhat, měla jsem nějakou představu. Již několik let jsem přemýšlela, že to vyzkouším, ale nechtěla jsem jen tak naslepo, ke komukoliv. Dostala jsem tip od kamarádky Petry, která byla spokojená a to je asi ta nejlepší reklama. Byla jsem ráda, že se mohl zúčastnit i manžel. Původně zamýšlel, že chvíli pobude a pak odjede, po první konstelaci však řekl, že zůstane na celý den, že ho to zaujalo. Dobrá zkušenost je aktivně se zapojit do konstelací ostatních účastníků. Během dne se řešily opravdu pestré problémy - rozhodování mezi partnery, vztah s manželem, agresivita dítěte, nespokojenost se svojí rodinou, neschopnost se soustředit, úmrtí v rodině a nemoci. Když se člověk dívá na nějakou konstelaci, tak si říká, že to ti ostatní snad musí přehrávat a jsou ovlivněny tím daným případem. Až když si to člověk aktivně vyzkouší, zjistí, že tomu tak není - pozoruje na sobě různé pocity, nepříjemný pocit stát vedle někoho, různé emoce, pohyby rukou, únava. U mé konstelace jsem byla totálně spojena s mojí zástupkyni, a vše co říkala a dělala, jsem cítila úplně stejně. Živý obraz z konstelace mám stále před očima - je to opravdu jak nějaká fotografie. Člověk může chodit k různým léčitelům, psychologům, vypláče se a myslí si, že to má již srovnané. Při konstelaci to opět vyplave a navíc vám to někdo zprostředkovává, tj. nemůžete to ovlivňovat potlačováním či jiným vysvětlením. Ne každému to samozřejmě sedne, nebo spíše nejsou zralí na konstelace, protože stále potlačují své problémy a chtějí to řešit svým způsobem. Nic v životě není náhodou, to jsme už zjistili a tím se také řídíme, když nás osud někam zavane, něco nevyjde, tak necháme vše plynout. Smrt sestry, problémy s otěhotněním apod. mě vedou určitým směrem, díky kterému jsem si uvědomila, že je třeba žít v přítomnosti a užívat si každý moment, cestujeme, fotíme, rozdáváme radost ostatním. Takže i konstelace přišla v pravou chvíli, kdy měla.<br/><br/>

    Eva_