Evka

  • 8. 7. 2021

    Ahoj všichni spoluputovníci. Dlouho jsem váhala, jestli mám právo vylít na vás všechny ten svůj kýbl emocí, ale konec konců, jedete v tom se mnou, ne?!! Letos jsem si dopřála nejen toto putování, ale taky dvoudenní, klidný, jen lehce pracovní dojezd. A tak vás všechny mám pořád ještě u nás doma. Ano. V našem malém bytě už jsme společně 4x přezpívali celý zpěvník, 2x prošli celou trasu a asi 100x prohlídli fotky. Ale nemyslete si, že se jenom smějete Zuzčiným sprostým vtipům! Taky se mnou brečíte. Nadáváte a zase brečíte. Návrat domů mi totiž připravil řádnou 'jobovku'. Akt tak tragický a násilný, že patří do špatných detektivek a ne do mého poklidného a jinak celkem nudného života! No ale stalo se. Asi aby zůstala zachovaná Vesmírná rovnováha. Jindy by mě zpráva o kamarádově násilném odchodu z našeho světa, o té obrovské nespravedlnosti osudu, na dlouho položila na lopatky. Ale teď mě to vaše zpocený a bezvýhradný obětí drží jako záchranná síť. Jen díky vám se mi daří věřit, že čistou duši má v sobě zakuklenou každý člověk. PS: Ale dostala jsem i dobrý zprávy! V ten stejný den, kdy jeden člověk musel odejít, se kamarádce narodil druhý. Takže v utkání život : smrt je opět nerozhodně! Lidi, díky, že jste. Putování s vámi je ZÁŽITEK a ještě pořád 'z něj žiju'! Díky za vše

    Evka