Evucha

  • 3. 1. 2015

    Labyrint mi maximálně sedl - dost jsem v životě bloudila a vzdávala to, když se má cesta zase stočila od mého vytyčeného cíle. Opětovně jsem si uvědomila, jak je báječné užívat si i tu cestu a netrápit se kvůli každému klacku, který je třeba překročit. A když se na té cestě objeví pořádná kláda, tak se taky někde blízko objeví ruka, která člověku přes tu kládu pomůže. A že není slabost se té ruky chytit.... Vždy když jsem odněkud odjížděla, měla jsem pocit prázdnoty, smutku, že něco pěkného končí... Z Labyrintu jsem odjížděla naplněná...zdravím, štěstím, radostí, krásou, optimismem, vděčností, sebevědomím, nadějí a v neposlední řadě láskou... tyhle pocity člověk nemůže vyžadovat od druhých lidí, ale musí je nalézt ve svém vlastním srdci. Díky vám všem se mi to podařilo. S obrovským poděkováním za skvělou organizaci a přáním, aby všechny vaše další akce byly takto úspěšné!

    Evucha