Hanka

  • 21. 5. 2016

    Velmi obdivuji program, který jste vymysleli a celkovou organizaci celé akce. Všechno, co jsme dělali, se mi moc líbilo a bavilo mě to - všechny hry, povídání, úžasné nekonečné zpívání s kytarou. Měla jsem čas být sama se sebou - a to je něco, co neumím. A najednou mi nevadilo spát sama ve stanu, dívat se na plující řeku, dívat se do ohně. Bylo to velmi očišťující a velmi mě to duševně posílilo. Jsem na sebe pyšná, že jsem nezklamala sama sebe a zůstala jsem u rozhodnutí, že ať se stane cokoliv, život je krásný a nechci trápením ztrácet příliš času - ale užít si, co teď je k dispozici. Bylo úžasné být sama sebou a být přijata ostatními lidmi. Nikdy jsem nebyla na vodě. Naučila jsem se kormidlovat. Pochopila jsem, že nezáleží na počasí a vnějších okolnostech, zda budu spokojená, ale záleží jen na mém rozhodnutí a vnitřním odhodlání a síle. Poznala jsem, co je to výroční oheň. Naučila jsem se spoustu praktických věcí - jak usušit totálně mokré ponožky, jak udělat oheň, jak ho udržovat, kde všude se dá přespat, co se hodí s sebou, co všechno se dá jíst a jak to připravit, jak se dá využít opravdu veškerý čas – včetně čekání na vlak, jak se dá téměř ze všeho udělat legrace nebo ponaučení. Poprvé jsem sjela jez a moc se mi to líbilo. Bavilo mě oddat se přírodě místo abych s ní bojovala. Poprvé jsme spala ve stanu s podsadou, poprvé jsem "byla na táboře“, poprvé jsem si nevyčítala své slzy. S láskou

    Hanka