Honza

  • 30. 6. 2021

    Konstelace mi přišly poutavé, líbily se mi všechny, připadaly mi tentokrát jaksi pohodovější, ne tolik dramatické, byť naštěstí opravdu trefné. Konstelace Edity byla výborná, a ano, našel jsem se v ní také. Pořád se jí děje něco, co ji vykolejuje. Ohromně mne na její konstelaci pobavil Hasky, škoda, že jsem si jeho formulaci nezapamatoval a nezapsal. Tak dokonale diplomatické vyhození z židličky/místa znělo až prvorepublikově, a myslím, že by fungovalo stejně dobře, jako výbuch emocí, za nímž vzápětí přichází stud, že jsem své emoce nezvládla. Haskyho formulace byla naopak decentní, a stud by tak mohla pociťovat jedině kolegyně, která zabírala židli. Hasky má opravdu dar a umí jednat s lidmi. Věřina konstelace, v níž jsem zastupoval mrtvého, byla trochu za hranou tomu, čemu dokážu věřit (tedy ony už samotné konstelace jsou za tou hranou:-), ale tam prostě ještě věřit dokážu, i když nechápu), ale beru to tak, že se dá duchařina vyložit i jako nějaká paralela, a tak "vypuštění" mrtvých může dávat nějaký abstraktní smysl. Mrtvého jsem nezastupoval poprvé, zajímavé, že jsem "už zase" usnul. Když jsem zastupoval manžela, a ukázalo se, že je potřeba, aby se žena uměla uvolnit, poddat se péči, přijímat ji, opět jsem si pomyslel "jo, trefa". A taky to určitým způsobem resonovalo i s tím, jak jsme fungovali s partnerkou. Moničina konstelace byla velmi poutavá. Na jednu stranu mi přišlo, jako bych Ti chtěl z recese rozhodit koncept, jenže oni to tak měli i všichni ostatní. Prostě legrace, a zároveň vskutku překvapivá shoda. Tys z toho vykoukala ovlivňování minulostí, a dokonce minulé životy, tady to bylo opět trochu za hranicí mé ochoty věřit, nicméně s příběhem jsem resonoval, protože vnímám, že stejně jako Monika mám tendenci lpět na tom, co mám. Nesmyslně, možná až škodlivě, prostě konzerva. Zdálo se mi, že pro Moniku bylo rozuzlení velmi užitečné, že z nás odcházela asi nejvíce a nejkonkrétněji nasměrovaná. Jo, vlastně ještě jedna věc tam dávala dobré zrcadlo vedle lpění - totiž opakování stejných (byť evidentně škodlivých) vzorců. Na autobus mne doprovázela Daniela. Neuvěřitelně schopná průvodkyně, vedla mne, jako kdyby to dělala léta. Suma sumárum, děkuji jako vždy za skvěle zajištěnou akci, za poutavé konstelace, z nichž mi tentokrát měla snad každá co říci, děkuji za možnost potkat se s Haskym a Linou i jejich Klárkou, a děkuji samozřejmě i za samotnou vlastní konstelaci, jež mi sice neprozradila nic nového, přesto ale stálo za to si připomenout, jak se věci měly/mají.

    Honza