Honza

  • 10. 8. 2019

    Letos se sešla velká parta lidí, a ač byli lidé moc fajn, byla naše skupina nejspíš příliš velká na to, abych si stihl udělat obrázek o většině z nich; s dobrou polovinou jsem nestihl promluvit ani slovo. Bylo přitom zajímavé pozorovat své předsudky: někdo mi byl na první pohled velmi nesympatický, přitom šlo o fajn týpka, který ochotně pomáhal, a měl pohnutý osud. Když se člověk dokáže oprostit od prvního dojmu a také od předsudků, může obohatit sebe i druhého. K Vašim duetům: stále se mi moc líbí, ohromně si je užívám, a protože Vás „podezřívám“, že si je užíváte i VY, určitě v nich prosím pokračujte. Za sebe myslím, že her bylo tak akorát, a že k Tvému programu patří, a to navzdory pyskování, ke kterému jsem se přidal třeba i já (nechtěl jsem být mj. mokrý). Když ale člověk překoná tu lenost, nepohodlí či jinou bariéru, kterou může mít, jsou hry obohacující, a stojí za to.<br/>Pepovy vstupy byly nezapomenutelné nejen při frisbee, bez něj bychom nevyhráli!:-) Pepa jako kormidelník poslední den jízdy, Pepa jako horská koza slézající za pomocí lanovky a vozíku více vrcholků v jediný den, Pepa znenadání se objevivší a stejně tak i mizející. Verča mi předvedla, jak moc záleží na tom, kterak zadák svou loď ovládá, a ona ji ovládá opravdu znamenitě (pádlovali jsme jen málo, a byli stále první). No a podruhé mne doběhla, když jsem zjistil, že je to ajťačka, programátorka. Vtipy. Vyprávěly se jak záměrně, tak i vznikaly situačně (Petrovo nezapomenutelné „neodpovídej! Je to past!“) Miloš pracuje jako tanečnice u tyče; Zajíc elektrikář, Niva a mnoho dalších, vesměs až na pár málo výjimek povedených. Dobré nálady bylo dostatek, přispíval k tomu svým svérázným chechtáním i Juráš. Je výborné, že Knechta uspokojuje to, co ostatní otravuje. V každém případě jsem moc rád slyšel, že jste díky němu měli z vody takřka účastnický zážitek, a že jste se necítili tak zrušení, jako na prakticky všech předchozích akcích! Je mi jasné, že příprava stála i s knechtem Pavlem stále stejně ohromné množství práce i času, a tak bylo milé, že na to v podstatě i on takovou sympaticky nenásilnou cestou svými vstupy upozorňoval.<br/>K jídlu: po zkušenostech z dřívějších let jsem snídaně stejně jako doma kompletně vynechával, a obědy i večeře mi chutnaly. Přiznám se, že mi na rozdíl od některých stěžovačů chutnaly dokonce i špekáčky, a nemyslím si, že by to bylo tím, že bych se tou dobou už třásl na jakékoli maso. Za mne se jako vynikající kvalifikovala bryndza, dále hrách, a nakonec parenica. Parenica mi přišla vyloženě fantastická. Jídla bylo zase dost, a tak jsem zase ani deko neshodil, co se dá dělat. Večerní sdílecí kolečka byla nepostradatelná, byl jsem za ně moc rád. Držela nás pohromadě jako skupinu, a jen díky jim jsem si uvědomoval, kdo s námi je. Jsem vděčný za skupinovější hry typu bim-bam v kruhu a la pád odvahy, evoluce, plnění proděravělých trubek vodou, lyžařská expedice, skupinové luštění přísloví, frisbee a samozřejmě večerní hraní na kytaru. Vyloženě nepovedená mi přišla jen diskotéka, připadala mi hodně do křeče, přitom nás zkoušelo přeřvat konkurenční tuc-tuc. Celkově se mi atmosféra zdála být hodně recesistická, a množství recese se mi líbilo, jen si nevím rady s tím, kam bych propašoval i vážnější části. Vedle sdílení ve večerním kruhu byla vlastně jediná možnost si pořádně popovídat jen v lodi. Za ocenění stojí výborné počasí (ani horko, ani zima, bez deště), dostatek vody, a navíc vody rychlé, k tomu prakticky bez jezů, a absence komárů. A vlastně ještě jedna věc: dostatek krátkých pádel, bylo to myslím poprvé, kdy měli všichni, kteří o to stáli, krátké pádlo. Na rozdíl od ostatních jsem dokázal spát i v hluku, vedle vlaků stejně jako vedle dálnice. Cikánské převleky mi přišly lehounce zbytečné, v každém případě si vážím toho, že nás nikdo do ničeho netlačil, a že jsme navíc měli možnost si přibrat rekvizity, které jste zakoupili. Každý se mohl zúčastnit tolik, kolik chtěl, mně se, pravda, příliš nechtělo. Andělé šli trošku mimo mně, což mi přijde škoda. Nevím, zda to bylo představením, které předváděly stíhačky, nebo naopak kostelem, který na mne také silně zapůsobil. Našich předků si hluboce vážím, když dokázali na záměrně nejméně vhodném místě postavit dřevěnou stavbu bez jediného hřebíku za pouhý rok způsobem, který přečkal staletí.<br/>Děkuji za lekci v didgeridoo, sice mi to šlo hodně špatně, ale stejně jsem byl překvapený, že jsem vůbec něco vyloudil. Asi by to chtělo méně se bát, a víc si hrát, víc zkoušet, víc jít do věcí po hlavě. Popoluška – přijde mi, že jsem ji již musel vidět, takové deja vu. Výborný suchý humor, díky za něj! Zpětně si lámu hlavu ještě s jedním deja vu, s hypnózou. Mám dojem, že jsem ji již od Tebe jednou zažil. Poutavý byl dosah – ač jsem hlas takřka neslyšel, abych rozuměl, stejně jsem klimbal, a opětovně se probouzel, evidentně na mne tedy hypnóza fungovala. Zajímavé, zajímavé! Profesionální cestovní kancelář Červená královna. Moc si vážím toho, že vše vyšlo, jak mělo, od lidí přes počasí až po program či jídlo. Vynikající voda, a tak zase někdy ahooooj!

    Honza