Honza

  • 12. 5. 2018

    Tentokrát mi akce přišla výživnější programem, ani nechápu, jak se Vám tam vše, co jsme stihli, podařilo navkládat. Děkuji za možnost se zúčastnit, za veškerou péči, kterou jste nám věnovali před, při, a jako vždy skvěle i po akci, závěrečný dopis je fantastická připomínka všech detailů, vlastně taková externí pomocná paměť. Děkuji též velmi za tradičně vynikající jídlo, ale stejně tak i za možnost si nandat, kolik čeho chci, případně uniknout do nějaké nouzové varianty, pokud by mi něco nesedělo. Za takovouto velkou svobodu jsem byl vděčný. Práce s jídlem je obecně u Vás kouzelná: zvnějšku to vypadá, jako byste to příliš neřešili, a přeci máte vše dobře naplánované, a to jak ve smyslu únikovky pro ty, kteří něco nejedí, tak i z hlediska množství. Když něco zbylo, obcházela Markéta jednotlivce, a většinou toho dost udala, když se naopak nedostává, vytáhnete z klobouku čáry máry třeba i něco mimo plán, jako ty tyčinky, na které jsme si správně měli počkat až na předávání diplomů. Vynikající připravenost + schopnost nenásilně improvizovat, to je velmi silná stránka, máte můj obdiv! Vážím si moc toho, že jsme si měli možnost vyzkoušet něco nového, pro některé to byly rafty, pro jiné třeba kajak, nebo lezecká stěna, vynikajícím nápadem byla i Linina přednáška. Děkuji též za dokonalou svobodu i z hlediska programu, času, atd. Vlastně mi v tomhle pomohl Elvíra, bez jeho poznámky bych si to asi tolik neuvědomil: pátral jsem, v čem je vlastně tak velký rozdíl mezi akcí pro mládež a akcí pro skoroseniory;-). A vyšlo mi, že děti či mladí se dají mnohem lépe strkat, kam je třeba, jdou do věcí víc po hlavě, mají víc energie, a neřeší prakticky riziko. My jsme naopak mnohem pohodlnější, opatrnější, línější, dbáme i na svou svobodu, a ukočírovat něco takového ve 20 nesourodých kusech považuji za ohromný počin. Tedy pokud má vše budit dojem přirozenosti a dobrovolnosti, což u Vás bylo splněno bez pochyb. A upozorňovalo na to při večerním kolečku hned několik lidí, kteří měli zkušenost s pořádáním akcí pro mladší ročníky. Ještě jednou tedy veliké díky! Mimochodem, to, že vše fungovalo, jak má, myslím šlo poznat nejen z toho, že se většina lidí účastnila většiny programů, ale i z toho, jaká byla atmosféra. Atmosféra uvolněné pohody myslím dost podporovala tvořivost – nezapomenutelné mi přijde např. básnění na našem raftu, s nímž jsem sice nedokázal držet úplně krok, ale které jsem si užíval alespoň jako posluchač. Připomíná mi to stavy zamilovanosti, při nich má člověk též ohromné množství přebytečné energie, tvořivost mu jede na plné obrátky, a svět nahlíží přes růžové brýle. Bylo to vidět i u vymýšlení scének. Sešla se výborná parta lidí, počasí přálo na jedničku, a v kempech byla dokonce teplá sprcha! Všiml jsem si jinak, že vám lidi stárnou rychleji než letopočet v kalendáři. Nebo mám alespoň takový pocit ve srovnání s akcemi 3-4 roky nazad, kde bylo mnoho lidí mezi dvacítkou a třicítkou. Tady jsme byli až na drobné výjimky tím či oním směrem všichni kolem čtyřicítky. Apropos, vynikající nápad, odečítat při představování 20 let! Přineslo to spoustu kouzelných momentů, a dost možná nás to i pomohlo na těch pár dní omladit. A kdo ví, třeba takovéhle mentální omlazení přispělo k tomu, že tentokrát naše skupinka reagovala mnohem vstřícněji na jakékoli nápady a recesi, čemuž jsem byl opravdu rád. U lidí mne zaujala různorodost. Jak ve smyslu osudů, tak i ve smyslu zaměstnání, nebo schopností. Když vzpomínám na rekvizity, žabička na záclony byla dokonalá, a celkově mi žabí tématika přišla jako výborný nápad, a Skokani Brno mne svou etymologií dostali. Bylo z toho cítit veliké množství hravosti, recese, legrace. Oceňuji moc, že šlo o legraci hravou, a nikoli výsměšnou. Díky za fantastickou aktivní dovolenou, vážím si moc toho, co děláte!

    Honza