Honza

  • 24. 8. 2016

    Děkuji za jako vždy skvěle promyšlenou vodu! Program byl našlapaný, s ohromným následným servisem. Vše bylo výborně poskládáno, a došlo i na tvou proslulou práci s počasím – tábořiště vybrané záměrně pod mostem, když byl déšť hlášený až na 11:00 druhého dne, je prostě mimo mé chápání. Z her mne stejně jako ostatní zasáhla nejvíce Helena Kellerová. Čekal bych, že díky svému handicapu budu ve výhodě, ale najednou jsem nebyl schopen dělat ani věci, jež jsem dříve prokazatelně bez potíží dělal. Psát do dlaně není problém, je však třeba psát v takovém směru, aby si dotyčný nemusel v hlavě nic převracet, a písmena dělat velká a dostatečně tlačit. Jenže jak to Jurášovi sdělit, když nemohu mluvit? A podobně se vším ostatním – jak sdělit, že nemám vedle zraku ani čich, a tak u mne přivonění nedává smysl? Výsledný dojem byl tedy krapet depresivnější, než jsem čekal. Rozplétání gordického uzlu jsem doteď nevyřešil, a to za sebou mám matfyzácký kurs kombinatoriky a teorie grafů. Chápu, že se nedají rozplést dva propojené samostatné kruhy. Ale dá se vytvořit jediný nerozpletitelný kruh? Netuším. A ještě jedna hra mi utkvěla v paměti: Když jsem byl na Dyji. Přijde mi celkem symptomatické, že Hanka a já jsme byli jediní dva, kteří klíč nerozluštili. Moc mile mne překvapila přísloví – Koubuška byla při hádání neuvěřitelně bystrá, bralo mi to až dech. A skvěle jsem se bavil i při sledování výkonů ostatních týmů, párkrát se mi dokonce stalo, že jsem uhodl výsledek dřív než hádající. A v každém případě je velmi inspirativní, jak jsou některé věci snadno vyjádřitelné, zatímco jiné rozumně zprostředkovat skoro nejde. A ta hra má navíc úžasné tempo, a přitom rozvíjí jak tvůrčí stránku, tak i logiku a přemýšlení. Příjemné bylo setkání se Štěpánkou, jejíž výrok, že je třeba se rozejít, aby vztah začal konečně fungovat, mi stále zní v uších. S Jindrou jsem zapomínal na svůj handicap – dokázal bezvadně vystihnout, co se ještě dá, a kde již budu potřebovat píchnout. Ani trochu mě nepodceňoval, aniž by však sklouzl k přeceňování. Na Pálavách se plulo překvapivě dobře, byť výhradu horší čitelnosti bych si určitě ponechal. Plusem je určitě nízká hmotnost, o přenositelnosti samozřejmě nemluvě. Noční plutí byl myslím výborný nápad, jen doteď kroutím hlavou nad loučemi. Probouzení hrou na kytaru je něco, co se mi neomrzí, pročež vám děkuji za překrásný duet. Nevím, jak to děláte, ale zníte tak samozřejmě a tak snadno a hlasem se výborně doplňujete. Pěkný zbytek léta

    Honza