Honza

  • 13. 8. 2021

    Přátelé, letos byla voda nějaká vydatnější. Bylo jí hodně, zespoda i shora. Místy i s větrem, neřku-li vichřicí, jež vzbuzovala obavy, zda to vůbec Markétčin stan může ustát. Jen tak tak, ale ustál to, a Monika se mnou uvnitř také. Měl jsem obavu, jak naplním 10 minut přislíbené bondage stejně jako se bojí maturant, čím naplní povinnou čtvrhodinku u zkoušky dospělosti, a byla to jízda! Monice moc děkuji za odvahu i důvěru, s jakou do svazování šla, Milošovi zas za cenné rady i zapůjčení náčiní. Kdo jste zvědaví, určitě to také vyzkoušejte, věřím, že budete překvapeni stejně, jako já. Orgům včetně knechta Kuby a Lídy posílám smeknutý klobouk plný komplimentů za vynikající jídlo, bohatý program, rozmanitost nápadů i ranní dvojhlasé probouzení. Zpěv mi přišlo, letos nějak víc ladil, jako by bylo kytar (a mandolín a fléten a...) víc, a jako by si obě pohlaví s hlasy více vyhrála, kluci někam k bručivým basům a dívky naopak k líbezným sopránům. Veliké díky i za vědomou otevřenost, možnosti nahlédnout pod pokličku myšlenkám i citům si převelmi vážím. Vlastně mi přijde, že zvědomování a oboustranná otevřenost je součástí porozumění jeden druhému a nejlepší prevence opaku, totiž nedorozumění z nerealistických očekávání. Všem svým průvodcům i asistentům jsem vděčný, že to ani neumím vyjádřit, měl jsem díky Vám možnost fungovat takřka, jako bych opět viděl. Díky za inspirativní nápady do tomboly, odnáším si poučení, že lze (i na stará kolena:-)) změnit úhel pohledu, začít znovu psát (pochlebovačné!) básně, či se naučit Marseillaisu i bez znalosti francouzštiny. Dívčí dvojhlas, skvostná nádhera. Stojky i most, radost z pohybu. A řeka jako by to všechno viděla, a šla nám s hravostí vstřícně na ruku. Mnohde jsme ani nemuseli pádlovat, a nevzpomínám, kdy naposledy bylo tolik jezů sjízdných. Když nad Vámi všemi přemýšlím, mám stále radost a cítím se plný energie, jsou to pocity hodně blízké tomu, když jsem byl zamilovaný. Snad se s Vámi budu ještě mít tu čest potkat! Pěkný zbytek léta

    Honza