Iva Bartošová

  • 6. 1. 2014

    Tiché přítmí a jas svíček, <br/>vzácná chvíle setkání,<br/>K pravdě vede cesta dlouhá, <br/>život plný poznání.<br/>V příbězích i lidech kolem <br/>zrcadlí se naše touhy,<br/>vidět všechno pohromadě <br/>to chce prožít život dlouhý.<br/>Střípky vjemů slov a zvuků, <br/>někdo k tobě skloní ruku.<br/>Najdeš kartu pod postelí, <br/>beze slov ti mnoho sdělí..<br/>V potní chýši všichni spolu, <br/>v modlitbě se setkají<br/>čtyři mocné elementy <br/>k sobě tiše volají. <br/>Nechť se slova vyslovená <br/>jednou v pravdu promění,<br/>někomu jako proud světla <br/>či v temnotě znamení….<br/>O čem byly ty dny pro mě <br/>– naslouchání příběhů<br/>rozkrývání otazníků, <br/>vzdávat úctu kamenům<br/>vcítění a prožívání <br/>cizí příběh je i můj<br/>zrcadlo, co pravdu halí, <br/>nikdo není dokonalý.<br/>Ale to je právě krásné, <br/>až se mi chce psát ty básně.<br/>Jako voda, která teče <br/>spřádá se nit příběhu,<br/>vzpomínky se vynořují, <br/>zvolna plují ke břehu.<br/>kapka co kruh uzavírá <br/>je noc a čas k usnutí,<br/>o čem že to vlastně bylo?<br/>Pro mě ...... o PLYNUTÍ.

    Iva Bartošová