Jana

  • 2. 8. 2020

    Tak nějak přemýšlím, jestli by se stejné změny udály, i když bych na konstelace nešla, jak jsi říkala na začátku, a nejsem si jistá. Myslím, že to vědomí, že jdu něco řešit a že na to nejsem sama a že mi pomůže někdo, kdo ví jak, že to je všechno potřeba. Vím, že hlavní práci musím udělat já, ale kdybych se uměla obejít bez Tvého nakopnutí, jsem dávno už ve vatě. Takže díky. Řešily jsme mé propojení s tělem. Připadám si jako v novém vesmíru, občas se najednou zastavím a prohlížím a osahávám své tělo jako bych se do něj právě narodila. Najednou mi připadne úžasný a báječný, že ho mám. A kupodivu i to že je takové, jako je. Ale taky mi najednou vadí věci, které jsem se naučila nevnímat, kňučení sousedovic psa, dědova televize, která huláká od rána do večera a tak. Je to zvláštní. Taky tam bylo, že mám přijmout ženský princip. Tak nějak to pořád neumím uchopit, tedy chápu to rozumem, ale jak to provést v praxi. Připadne mi to, jako když jsem se učila vedlejší věty. Pravidla byla jasné, ale jak tu věty sakra rozeznat. Taky něco někdy řešit musím, samy se ty věci nezařídí, zatíká mi terasa, nefunguje lednička, musím to řešit. A kde je ta hranice. No tohle bude ještě veliké dobrodružství.

    Jana