Jana Vítková (sestřenka)

  • 2. 2. 2011

    Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do tajů práce s lidskou duší. Na začátku jsem měla obavy, zda se jako zástupce budu umět vcítit do role. Jakmile jsem začla naslouchat svým vnitřním pochodům, byly obavy pryč. Pochopila jsem, že nuceným přemýšlením by role jen stagnovala, a proto bylo důležité věřit a nechat se vést a cítit. Děkuji za ty pocity. Ne vždy mám čas si věci skutečně prožít a tady na to bylo opravdu spousta času, což bylo výborné. S odstupem mi to připadá, jako kdyby se tam zastavil čas a v něm se děly ty konstelace, a pak zase vše běželo dál.

    Jana Vítková (sestřenka)