Janča

  • 3. 4. 2017

    Akcička se mi dost líbila, byla poklidná, odpočinková a pohodová. Zadáci i háček byli fajn, každý mi přinesl něco krásného. Postarali se o konverzaci (hlava byla vypnutá, mozek nefungoval, nepřišla bych na žádné téma hovoru a mlčení mi připadalo rušivé, jako by s každým nevyřčeným slovem, každou pauzou mezi věty unikalo něco vzácného, co už nelze dostihnout), nechali mě práskat fotky kdykoli mě napadlo a poprat se s oběma živly (tedy línou vodou a rozverným protivětrem) a dát do pádlování více sebe. Měla jsem báječné spolupádlaře. Taky děkuji Elvírovi za jeho neutuchající smysl pro humor, nekonvenční vtípky a za oběť s aprílovým žertíkem. Dost se mi líbila i ta chvíle, kdy jste hráli jakousi hru a já mohla zmizet a v klidu se vykoupat a být jen sama se sebou a se svým foťákem. Letošní ráno přírody, to její zívání a protahování, přihmouřené oči s výrazem ještě chvilku a pak vstanu, to poklidné letošní ráno roku jakoby mě fascinovalo svým tichým kočičím příchodem. Mám pocit, že musím zachytit a zvěčnit do bajtíků každý pupen a lísteček klubající se na svět, že musím do sebe vstřebat každé kvítko co rozvine své okvětí. A tak díky za báječnou možnost vítat letošní jaro tímto způsobem. A taky jsem poprvé v životě viděla v přírodě bobra. Pravda, bobr byl bobrem jen půl minutky, než mi řekli, že je to nutrie, ale i tak.

    Janča