Kamila

  • 24. 10. 2011

    Není lehké to zachytit slovy a taktéž jsem na zhodnocení potřebovala odstup. Prošla jsem si nejen radostným pohledem dopředu do budoucnosti z mé nově nabyté dospělosti, ale i smutkem ze současnosti a hledání sebe sama v nové situaci. Jako lék na smutek hodně pomohla seberealizace - něco, co mi dává radost tady a teď. Tím se léčím. Každý den se snažím dělat něco, co mě baví - je to takové mé "cvičení", jak si do dospělého života zařadit nejen ty starosti a povinnosti, ale i lásku a radost! Tomu dalšímu nechávám ještě čas. Moc děkuji a těším se zase jednou naviděnou.

    Kamila