Katka

  • 27. 2. 2018

    Po konstelaci jsem byla neskutečně unavená, po cestě v šalině jsem zhltla večeři, doma jsem padla za vlast jak Varšava, kdyby mě děti ráno nevzbudily, spala bych víc než 12 hodin. Po návratu domů se stala jedna velikánská změna - moje dcera, která byla od malička nekontakní dítě, nepusinkovací, neobjímající, mě od té doby často sama od sebe objímá, chce fyzický kontakt. S maminkou nastala zatím jen změna v tom, že jsme se doposud nepohádaly, jsem na ni milejší, vnímavější, i ona se mnohem víc chce teď starat o vnučky. Každopádně to byl pro mě neskutečný zážitek, kdybych to sama nezažila na vlastní kůži, tak tomu z vyprávění neuvěřím. Doteď nechápu, jak jsem mohla cítit to, co jsem cítila... ten boj magie, to vysávání "mojí matkou" v roli zástupce, co jsem byla, byl příšernej, myslela jsem, že se udusím, jak jsem nemohla dýchat, jak mi bylo zle, přesto jsem cítila někde v hloubce, že se mě to taky nějak dotýká.

    Katka