Kristina

  • 30. 8. 2013

    Opět cítím velkou úctu k Tvému umění. Napodruhé už to pro mě nebyl takový otřes jako při prvním setkání s konstelacemi. Už jsem aspoň trošku tušila, do čeho jdu. Ale o to náročnější byl návrat do "reálného" života. Starší dcera se mě po návratu domů ptala, co že jsme tam celý den dělali. Odpověděla jsem, že jsme hráli hry o tom, co nás trápí a co potřebujeme ve svém životě dát do pořádku. Ale často mě napadá otázka, kde a kdy vlastně hrajeme a kde a kdy jsme skuteční... Přeji Ti, at´ se Ti daří nejen v Tvé práci, ale i osobním životě!

    Kristina