Kristina

  • 15. 10. 2014

    Z neděle mi zůstaly obrazy, pocity. Zase znovu jsem si uvědomila, jak jinak vypadáme, nosíme jiné oblečení, jíme jiná jídla, máme jiné názory na hromadu různých věcí, jsme muži a ženy a bojíme se navzájem. A přitom jsme si tak podobní... Uvědomila jsem si, kolik bolesti v sobě ještě nosím. Ale taky, že přes ni vede cesta (a je něco za ní:-)). Přeji si, aby mi tohle vědomí zůstalo i v běžném životě a nemusela ho zase znovu a znovu křísit. A právě tvoje konstelace jsou bezpečným prostorem pro zastavení, potkání, poznání, vyrovnání. Díky.

    Kristina