Kristýna

  • 17. 7. 2020

    Jde to vůbec uchopit slovy, co se dělo a jak to člověk prožíval, prožívá. Snad spíš do té básně, či obrazu. Pro mě opět velké, mystické chvíle, doteky s absolutnem. Díky za slova, že nemáme na sebe spěchat, dost to vystihuje moje poslední dny. Jsem jak Ivánek v Mrazíkovi, který šel hlavou do dobrých skutků a koukal do zrcátka, zda už. Tak si každý den pozoruji nohu a říkám si, vždyť včera jsem tak krásně mlátila v lese klackem do pařezu.... vždyť se mi předevčírem podařilo tak krásně plakat.

    Kristýna