Kuba

  • 21. 6. 2016

    Začátek Cesty byl moc hezký, připadal jsem si, že jsem se vrátil v čase do 90. let - bylo to atmosférou Bosny a Hercegoviny, kde na mne zprvu dýchl závan strachu z války, opuštěné domy, ale zároveň velké přátelství lidí, kteří zde žijí. A možnost přespat si, kde to jen jde - což pro mne znamenalo i transformaci v oblasti majetku = vlastnictví. Samotné město Sarajevo vnímám jako město mnoha kultur pamatující válku, kde výdobytky moderní techniky jako platba kartou je mnohdy jen přání, ale i tak nepohrdne svou pohostinností nad šálkem výborné bosenské kávy. Uvědomuji si, jak hluboce se přes relativně krátkou procházku toto město do mne zapsalo, a to nemluvím o nádherných tocích vod, kolem kterých jsme jezdili po celou cestu v této zemi. Nádherné spaní v horách v Hercegovinské části byl další hluboký zážitek. Koupání v ledové vodě, která byla přitom tak čistá, mne dodalo po ráno dostatečné osvěžení, že jsem místo našeho táboření vnímal jako naprostý ráj. A to stačilo otevřít své srdce. Muslimský klášter - krásné místo a potenciál síly přírody v obrovském prameni vody. Medjugorje - vstup do kostela byl pro mne hodně zajímavý - připadal jsem si jako největší rebel, pak jsem odcházel z kostela i bosky. Pocitově jsem se vrátil do dob, kdy jsem dělal ministranta. Oslava dne dětí - příjemné si tak zablbnout a vrátit se do stavu dítěte. Ostrav Hvar splnil všechno, co jsem od očekával, zažíval jsem silný pocit svobody. Přání k tvým narozeninám mi připadlo jak přání pohanským dívkám pomocí využití toho nejkrásnějšího, co bylo zrovna možné - květiny, zpěv, přátelé, láska a záře. Cestování po ostrově bylo super. Děkuji za organizaci a možnosti prožít ty dny, cestovat se zajímavou sortou lidí, mít výborné řidiče a průvodkyni, která dokáže zachovat klid vždy, když je třeba a to, co považujeme za nemožné (kde spát, jací lidé spolu dokáží trávit čas), možné je, a je to skvělé.

    Kuba