Markéta

  • 28. 2. 2019

    Děkuji za to, že jsem mohla s Vámi strávit snad nejhezčích 12 dní svého života. Děkuji Ti, že jsi nás držela pohromadě jako "skupinu" a zároveň jsi nám nechala potřebný prostor pro individuální fungování a volné dýchání. Viděla jsem nepopsatelnou nádheru památek, lidí, přírody, vnímala jsem silně utrpení a bolesti tisíců neznámých lidí kolem mě i spletitost a zamotanost osudů těch bližších. To všechno se teď ve mně pere, skládá, nechávám tomu čas, jen vím jistě, že se něco ve mně silně změnilo, pohnulo, viděla jsem, jak moc žiju v hlavě a jak moc žiju, když hlavu nechám odpočinout a jen jsem. Jak moc mi chybí ta nespoutaná bláznivá energie radosti a života a kolik ji mám vlastně ještě v sobě.

    Markéta