Markéta

  • 8. 4. 2016

    Vraceli jsme se z konstelací domů, zaparkovali, a v tichu vypnutého motoru jsme seděli v autě před domem. Něco se změnilo, něco jasně citelného bylo jinak. Zmizela tíže, kterou jsem cítila vždy po příjezdu k domu. Najednou jsem se mohla volně nadechnout. Zdvihla se ve mně mohutná vlna. Tohle chci! Takhle se chci cítit! Už jsem břímě nesla dost dlouhou dobu. Stačí. Je pryč. Cítím to stále. Lehčeji se mi spí, přichází nové nápady, hádavé situace jakoby byly spojeny s tou těžkou atmosférou kolem nás. Vypařují se. Mění se ve smích. Je to taaak úlevné. Děkuji.

    Markéta