Martin

  • 4. 3. 2019

    Stále doznívají konstelace. Jsem vděčný. Že na mně zbyl prostor. Nemám slov, bylo to neuvěřitelné je vidět pohromadě. Ano, zorat pole, to by řekl pradědeček. Moc jsem se potřeboval opřít o svůj rod. Mužskou sílu. Věřím, že se tátovi ulevilo. Já jsem ho poprvé pochopil. Chtěl bych si pamatovat každé slovo. Vím, že se nesmím upínat do minulosti. Těším se na každý den, co mám před sebou vyměřen. O víkendu jsem měl obrovskou únavu. Dnes jsem se po práci šel projít. Na poli se mi spustila krev, asi se čistím. Válka? Vím, že to ještě pár dní potrvá, než se uklidním, usadí se to. Jsem stále trochu nervózní a unavený. Stále žasnu, jak je to možné. Ano přidat na Lásce k sobě. Pradědečkovi jsem zapálil svíčku. Cítím se tu teď jinak, líp. Cítím předky, svou pokrevní rodinu za sebou. Nepřipadám si tak sám. Když řekl pradědeček vážím si tě, to pro mne moc znamená.

    Martin