Miloš

  • 22. 10. 2010

    Když jsem se účastnil prvního semináře konstelací, bál jsem se. Rodiče mi vštípili racionální pohled na svět a to, co jsem před sebou viděl, do něj nezapadalo. Měl jsem pocit, jakoby se silné emoce vytvářely z ničeho a na aktérech ležela obrovská tíha odpovědnosti, spojená s řešením vážného problému úplně cizího člověka.<br/>Pak jsem dospěl do stavu, kdy se moje vlastní psychické problémy zvýraznily natolik, že už jsem je nemohl ignorovat. Byl jsem ochoten zkusit skoro cokoliv, bez ohledu na to, jak "šarlatánské" to může být. Na dalším semináři jsem si proto nechal sestavit vlastní konstelaci. Už samo o sobě se jednalo o velmi silný zážitek, ale významnějším byl sled událostí, který následoval. Zažil jsem okamžiky těžko popsatelné radosti i velké bolesti až jsem nakonec dospěl k určitému závěru, který mi snad má být poučením. Především jsem však našel sebejistotu, která mi konečně umožňuje nahlížet na život jinak, než jako na stahující se smyčku.</p> </p>

    Miloš