Míša

  • 28. 9. 2012

    Doznívající dojmy z konstelace ještě zpracovávám a budu zpracovávat... Byla to pro mě určitě cenná zkušenost, zdaleka ne jen moje vlastní konstelace, ale stejně tak (ne-li více) i podíl na konstelacích druhých, kde jsem často viděla něco z vlastního příběhu. Ve své vlastní konstelaci jsem měla až skoro do samého konce potíž se do ní "vpravit", nesledovat ji jen jako nezúčastněný pozorovatel něčeho, co se mě netýká. Celkově mám problém být v kontaktu se svým méně racionálním já, takže konstelace obecně jsou pro mě velká "výzva" a vždycky je úžasné, když v sobě překonám nějaký vnitřní odpor a aspoň na několik okamžiků se mi podaří něco procítit... Teď hlavně řeším co si z té svojí konstelace odnést - určitě je tu klíčové přijmout svoje rodiče takové, jací jsou, ale to je právě velký oříšek. Je snazší se poklonit cizím lidem, kteří jen představují moje rodiče než rodičům skutečným, před kterými jsem si vystavěla už dávno silnou zeď, aby ke mně nemohli moc svou necitelností proniknout...

    Míša