Natálie

  • 4. 7. 2017

    Sobotní konstelace byly pro mne velmi intenzivní. Všechny role, které jsem zastupovala, úzce souvisely s mým životem. Bylo moc hezké a obohacující zastupovat babičky. Jako babička jsem pocítila lásku k potomkům, bez usměrňování a řízení. V roli puberťačky jsem si znovu zkusila, jak chutná puberta. V mých 27 letech se mnou zacloumala stejně jako v 17, a to se věnuji meditační praxi:-). Při rituálu, který se děl v rámci konstelace Štěpánky, jsem nebyla přítomná, začaly mi pracovat střeva, takže jsem dost odbíhala a většinu toho jsem úplně propásla. Celý seminář se mne velmi dotkl a inspiroval mne k praktikování rituálu a napsání básně:<br/> <br/>Svlékám se z šatů, odevzdávám snahu.<br/>Snahu žít v bezpečí,<br/>starý způsob mi moc nesvědčí.<br/>Lpím na starých dohodách a vazbách,<br/>na řízení a kontrole,<br/>utápím se ve svých snahách.<br/>Pubertu znovu ochutnám,<br/>je mi blízká - dobře ji znám.<br/>Jí porozumění dám.<br/>Sobě? Propadám znovu do snah!<br/>Ještě moc lpím a taky sním.<br/>Co třeba se toho vzdát?<br/>Mandalo, už můžeš svému poslaní dostát.<br/>Ano, zapisuji, podtrhávám<br/>rituálním způsobem se vzdávám...!<br/>Oblékám si kosti, nohy, cévy, krev.<br/>Očima pozoruji zhmotněné snahy<br/>popel prosívám cedníkem.<br/>Co s popelem udělám?<br/>Do kompostu ho dám.<br/>Nechť se transformuje ve vyšší potenciál.<br/><br/>V hlubokém dojetí a vděčnosti za podporu a přítomnost všech zúčastněných.

    Natálie