Petra

  • 15. 10. 2016

    Jsem moc vděčná, že jsem byla v Ladaku a navíc s tak skvělými průvodci! Uvědomuju si to stále znovu a znovu. Vyprávím si o tom sama sobě v autě, když řídím. Než své zážitky postupně vypovídám všem v masérně a v ordinaci, mohu je zažívat stále dokola a velmi často se u toho zadýchám, zpotím, srdce mi buší a vždy se nadchnu a nejsem k zastavení. Často je to tak sugestivní, že bych až smrkala prach a oči mi vlhnou dojetím. Vidím pak okolo hory a ty hory jsou živé, mají mnohaleté vrásky, už ztuhlé údy a tepou, každá má svůj rytmus. Slyším zpívat mnichy, skřípat mlýnky a pokukovat rošťáky s otlučeným čelem. Rozvěsili jsme po zahradě praporky, na stole furt stavím stupy z kamínků a šály himalájské už jsou aktuální. Nesmírně mě obohatila přítomnost Pepy a raduju se, že byl s námi, a že já zažila jeho houževnatost a odolnost.

    Petra