Radka

  • 14. 10. 2020

    Od soboty musím na konstelace pořád myslet. Změnu, kterou jsem vnímala bezprostředně po konstelaci, byla ta, že jsem cítila odpuštění vůči otci, jako bych mu vnitřně pořád měla něco za zlé. Jako bych po konstelaci pocítila, že jiný být nemůže a že na to má právo, možná jsem v sobě pořád doufala, že udělá ve svém životě určité kroky ke své první dceři (a nejen to, i vůči mně), chápala jsem hlavou, proč je takový, ale mám dojem, že po konstelacích jsem to pochopila tak nějak víc a cítím, že já mu do toho nemám právo zasahovat, jaký je. V každém příběhu jsem si našla něco pro sebe a byl to pro mě moc silný den. Někde v sobě uvnitř se cítím po konstelaci klidnější. Děkuju, že jsem toho mohla být součástí.

    Radka