Sandra

  • 16. 7. 2015

    Píšu s obrovským vděkem za to, co se pro mě (a nejen pro mě) stalo na konstelacích v neděli. Už od druhého dne žiju to, co jsem přišla žít, to co ve mě bylo, ale jakoby to nešlo. Cítím takovou svobodu. A už se nedějí ty reakce, které mě tolik dusily a svazovaly a samotnou vyčerpávaly. Zůstávám svobodná a sama sebou i v situacích například s mamkou a všude jinde. Pro mě tak zásadní osvobození, na které jsem čekala a jakoby to předtím nešlo. Propojilo se to. A teď se děje přirozená modlitba "Ať jsem vedená tak, aby se dělo v zájmu nejvyššího dobra všech" DĚKUJU!

    Sandra