Simona

  • 21. 11. 2018

    Celý den mě zasáhl do hloubky. Stále jsem váhala, jak to bude, jestli si své téma postavím... a teď vím, že to vše již bylo nachystané, jen má nerozhodnost a obava to oddalovala, ale jak jsem se rozhodla, že si něco chci vyřešit i já, tak se prostor udělal. Už druhý den ráno jsem se probudila a pociťovala jsem velkou úlevu od tíhy, která mi mezi lopatkami dlouho seděla. Záda cítím, ale už to není takový tlak a bolest.... téma pro mě bylo opravdu stěžejní. Vystihla jsi to maximálně, jen já jsem se bála to pojmenovat. Celé dopoledne v neděli jsem poplakávala, ale byl to takové ty očišťující a dokončující slzy, které to ještě musely spláchnout. Vím, že se to ještě bude skládat a bude si to sedat, ale jsem nesmírně v celé věci posilněná. Pořád je zde prostor na sobě pracovat a poznávat se.

    Simona