Svaťa

  • 1. 12. 2015

    Že konstelace tak nějak funguje, mě nepřekvapilo, jako mě zaujalo, jak jsou lidi vnímaví, citliví a dovedou být docela přesní ve vyjadřování, moc zajímavé a obdivuhodné. Co vyplynulo z konstelace, pro mě není novinka, stará známá mapa... spíš mě překvapilo, jak přesně ji zástupci vystihli.... to bylo tak neskutečně přesné - taková jakoby zuřivá paranoia, tj. jedna z věcí, která mě a okolí tak nějak rozkládá od malička... Dědeček - dát ho do souvislostí, je pro mě něco nového, ale tak nějak už jsem prošel za bod, kdy jsem se snažil pochopit, proč se táta chová tak, jak se chová. Když jsem se měl rozhlédnout po těch, co byli za mnou, dokázal jsem otočit hlavu pořádně jen na zástupce otce a na tu krásnou ženu, co představovala lásku 🙂 Láska je tak blízko a přitom tak nedosažitelná. Asi protože jsem jí ještě nedorostl? .... nesnesitelně mi chybí, a když tak nějak zvednu "víko reaktoru", tak se city dostanou drasticky mimo kontrolu a sesypu se do nešťastného zoufalého děcka. No, ale jinak se mi pak nahodil po čase zas takový burácející motor. Vztek, síla.... chuť něco rozbít, ale ne nekontrolovatelný... Tak sem byl rád, že jsem mohl alespoň umýt nádobí.

    Svaťa