Zbyněk

  • 28. 9. 2012

    Děkujeme za to, co jsme mohli prožít. Já vnímám, že zejména starší dceři dlužím tu otevřenost a že tedy úplně chápu, že cítila tu "nepravdu". Ať už se to týkalo mého strachu, bolesti i viny, nesdílel jsem to s ní, protože jsem nechtěl, aby "to musela řešit". Jenže ona to určitě cítila a tak jsem jí připadal nepravdivý, vzdálený... Každý den si nechávám chvíli na to, tohle prociťovat a myslím, že až sem zase přijde, že budu umět být otevřený, aniž bych na ni ty věci "shazoval". Řešit je chci i nadále já, ale chci své pocity sdílet, je ve věku, kdy potřebuje cítit, že svět je pravdivý...

    Zbyněk