Zuzka

  • 18. 5. 2012

    Předesílám, že jsem rodič, který má "jen" děti na Waldorfské škole, aktivně se účastním školních slavností, ale na žádném podobném semináři jsem nikdy nebyla. Musím říct, že jsem se na akci hodně těšila, i když jsem moc nevěděla do čeho jdu. Chvíli jsem si musela zvykat na formu slavnosti, zezačátku mi ta obřadnost připadala trochu praštěná, ale zpětně mám pocit, že právě proto, že se tam má člověk dotknout něčeho hlubšího, je potřeba se bavit trochu jinak než někde na návštěvě u kávy a ten slavnostní tón je tedy na místě. Co jsem si odnesla:<br/>- pocit sounáležitosti s kruhem žen<br/>- touhu demonstrovat, že jsem žena, i svým zevnějškem - co dokážou udělat dlouhé sukně...<br/>- zcela specifickou náklonnost ke své "sestře", která nevyprchala ani po akci<br/>- uvědomění si, že má dcera i ostatní dívky jsou již na stejné úrovni, s úctou jsem poslouchala, jak volně vyjadřují, co cítí, bez ostychu před matkami, jako ve společnosti sobě rovných<br/>- pocit spojenectví s dcerou, kdy sdílíme něco, co jsme zažily jen my dvě bez zbytku rodiny<br/>- ranní tanec - tam jsem si hodně uvědomila čtyři rádce, mé nohy vážily asi pět tun a nechtěly mi dovolit se odpoutat, a hlava stále bránila srdci, aby prostřednictvím rukou vzlétlo <br/>- skládání rodu z fazolí - bylo dojemné, jak si každá odnášela svoji hrstičku jako poklad a dobře si rozmyslela, kam je uložit<br/>- rodinné konstelace - to pro mě byl silný emotivní zážitek, nikdy jsem se ničeho podobného nezúčastnila, bylo pro mě hrozně zvláštní, když jsem v roli jasně ucítila, co vlastně "moje" osoba chce - to mě ve vědomé rovině i přes znalost situace vůbec nenapadlo. Nechápu, jak to funguje, ale cítím bázeň.<br/>- vybrané místo bylo prostě kouzelné.<br/>Děkuji za nezapomenutelný víkend.

    Zuzka