Ohlasy účastníků

  • 8. 9. 2021

    Během konstelace u mě došlo k obrovskému AHA momentu a spadla ze mě neuvěřitelná tíha. Několik hodin po konstelacích nastala u mých rodičů dramatická situace, která změnila chod celé rodiny. Teď, s odstupem cca 4 měsíců, vidím posun v tom, že s nimi dokážu víc komunikovat o svých potřebách (ne, že by byly automaticky naplňovány), nebojím se vyjádřit své emoce a stále častěji jsem schopná to udělat i tak, aby to ostatní nezraňovalo. Komunikace celkově bylo vždy mé téma a zajímavé je, že komunikace s ostatními lidmi v mém okolí se tak nějak vyčistila a posunula kupředu.

    Kája

  • 3. 9. 2021

    Moc děkujeme za príma srpnový tábor, je to neskutečný zážitek, být s tolika lidmi pospolu a spolu. Je to pro mě vždy týden naplněný klidem. Příští rok se s vámi do pravěku rádi vydáme, určitě s námi počítejte!

    Lenka s rodinou

  • 3. 9. 2021

    K táboru – nej týden v roce jako pokaždé. Děti si i zamakaly a zabekaly, ale když bylo nejhůř, byla tu červená královna – a za to fakt dík! Ve vymakanosti těhle věcí jsi naprostá jednička! Klidně uber program – organizátorům bude líp – bude víc klidu a času na přípravy. Kombinace programu – kola, pěší výlet, dění v táboře, lodě, přespání v lese, stezka odvahy, večerníčky… skvělá pestrost, tu milujeme. Takže moc díky a těšíme se s dětmi zas na tábor – tak se rovnou i hlásíme, abych pak něco neprošvihla. Takže s námi prosím počítej i s chatkou 6A.

    Monika

  • 31. 8. 2021

    Letos jsme byli na táboře potřetí, první rok jsem byla trochu ztracená, bylo to pro nás úplně nové, nikoho jsme neznali. Teď už si to rok od roku užíváme víc a víc, naprosto různorodá a zároveň skvělá parta lidí, skvělý program a Osika a její okolí už je naše srdcovka. Příští rok určitě zase jedeme a už teď si rezervujeme naši oblíbenou chatičku 6B. Díky moc za organizaci tábora a těšíme se zase za rok na Osice!

    Krauskopfovi

  • 31. 8. 2021

    Tábor byl super jako vždycky, příští rok chceme jet zas. Akorát musím teda říct, že byť je program fajn, kdyby ho tak 20% ubylo, oceníme to.

    Máří a kluci

  • 13. 8. 2021

    Přátelé, letos byla voda nějaká vydatnější. Bylo jí hodně, zespoda i shora. Místy i s větrem, neřku-li vichřicí, jež vzbuzovala obavy, zda to vůbec Markétčin stan může ustát. Jen tak tak, ale ustál to, a Monika se mnou uvnitř také. Měl jsem obavu, jak naplním 10 minut přislíbené bondage stejně jako se bojí maturant, čím naplní povinnou čtvrhodinku u zkoušky dospělosti, a byla to jízda! Monice moc děkuji za odvahu i důvěru, s jakou do svazování šla, Milošovi zas za cenné rady i zapůjčení náčiní. Kdo jste zvědaví, určitě to také vyzkoušejte, věřím, že budete překvapeni stejně, jako já. Orgům včetně knechta Kuby a Lídy posílám smeknutý klobouk plný komplimentů za vynikající jídlo, bohatý program, rozmanitost nápadů i ranní dvojhlasé probouzení. Zpěv mi přišlo, letos nějak víc ladil, jako by bylo kytar (a mandolín a fléten a…) víc, a jako by si obě pohlaví s hlasy více vyhrála, kluci někam k bručivým basům a dívky naopak k líbezným sopránům. Veliké díky i za vědomou otevřenost, možnosti nahlédnout pod pokličku myšlenkám i citům si převelmi vážím. Vlastně mi přijde, že zvědomování a oboustranná otevřenost je součástí porozumění jeden druhému a nejlepší prevence opaku, totiž nedorozumění z nerealistických očekávání. Všem svým průvodcům i asistentům jsem vděčný, že to ani neumím vyjádřit, měl jsem díky Vám možnost fungovat takřka, jako bych opět viděl. Díky za inspirativní nápady do tomboly, odnáším si poučení, že lze (i na stará kolena:-)) změnit úhel pohledu, začít znovu psát (pochlebovačné!) básně, či se naučit Marseillaisu i bez znalosti francouzštiny. Dívčí dvojhlas, skvostná nádhera. Stojky i most, radost z pohybu. A řeka jako by to všechno viděla, a šla nám s hravostí vstřícně na ruku. Mnohde jsme ani nemuseli pádlovat, a nevzpomínám, kdy naposledy bylo tolik jezů sjízdných. Když nad Vámi všemi přemýšlím, mám stále radost a cítím se plný energie, jsou to pocity hodně blízké tomu, když jsem byl zamilovaný. Snad se s Vámi budu ještě mít tu čest potkat! Pěkný zbytek léta

    Honza

  • 12. 8. 2021

    Díky všem za všechny ty krásný obrázky a chvíle na cykloputování. Bylo s vámi moc fajn.

    Roman

  • 11. 8. 2021

    Milí spolucyklopoutníci z našeho 'sportovného podujatia': Byl to pro mne moc příjemný a pohodově strávený vandřík. Děkuju vám všem! KáááÓóó!

    Petja

  • 7. 8. 2021

    Konstelace byly teda velmi hustý, musím říct. Přineslo mi to – úlevu, že cítím svou sílu a nemusím jí dávat druhým na řešení problémů, pokud oni nechtějí, uznávám jejich svobodu si hledat vlastní cesty nebo nedělat nic. Nepomáhám a nepřevychovávám a nevyučuji, pokud někdo vyloženě nechce a není to má práce, pak jsem v tom na 100%, ale síla je spojená s citlivostí a intuicí a prostorem, tam to funguje ještě jsem stále dělala asi hodně, a občas se stihla vrátit do role zachranitelky, protože jsem si koncem červce na kole na skalách zlámala loket a palec, což znamená velký návrat zpátky k sobě, spoustu věcí nemohu, prosím o pomoc, děkuji, občas se vztekám a něco dělám sama a ono to nejde, super zkoušky mého ega, pýchy, tlačení na sebe i na druhý. Takže moc děkuju a těším se na někdy příště

    Markéta

  • 17. 7. 2021

    Přátelé, kamarádi! I já bych chtěla moc poděkovat za čas, který jsme spolu mohli strávit. Bylo to fakt prima. Bylo mi s Vámi na Putování dobře. Mějte se dobře a užívejte si léta.

    Lucka

  • 16. 7. 2021

    Kromě toho, co jsem už řekl na akci či napsal k fotkám, tak pro mě byly důležité rozcvičky. Ve středu ráno jsem šel do práce a divil se, že mě nic nebolí. Taky byly nakonec zajímavé ty Reichovy struktury. I když se to nechtělo přiznávat před ostatními, byly asi potvrzením, co si řeším.

    Pavel

  • 14. 7. 2021

    Co všechno jsem se při putování Českým Krasem naučila a co jsem se o sobě dozvěděla?<br>- Že spát v tisícihvězdičkovém otevřeném hotelu v létě je rozhodně o mnoho úžasnější než v mnohahvězdičkovém uzavřeném hotelu. V tomhle spaní cítím hodně svobody. Mohu volně dýchat a být ve spojení s přírodou. Se západem slunce začínám být unavená a horké letní sluníčko mě ráno vyžene z pelechu.<br>- Že je možné za relativně krátkou dobu se usmířit a vyrovnat nejen navenek, ale i uvnitř s tím, že mi někdo ublížil. Že hluboká témata mají mnoho vrstev, které se postupně odkrývají a já se léčím i ve chvíli, kdy jsem to neplánovala.<br>- Že když se nastříkám repelentem několikrát za den, tak to opravdu funguje a nemusím mít žádné štípance a ani nepotřebuju gel po bodnutí hmyzem, který mě při jiných akcích v přírodě vždy zachránil.<br>- Že ujdu a unesu mnohem víc, než jsem si myslela a dokonce si nestěžuju ani sama sobě, ani druhým.<br>- Že se necítím dobře, když nepomáhám ostatním.<br>- Že přenesení pozornosti na něco jiného v těžkých chvílích a ponechání si času na vyrovnání se s něčím těžkým může fungovat.<br>- Že poslouchat samu sebe je velmi prospěšné, a když to tak nedělám, tak se z toho zpětně necítím dobře.<br>- Že kultura, památky a historie opravdu nejsou můj šálek kávy a i tak se můžu mít ráda.<br>- Že vydržím pár dní úplně bez mobilu.<br>- Že těžko vydržím bez sladkostí.<br>- Že v některých chvílích jsem introvert a jindy zase extrovert a pořád jsem to já.<br>- Že s rozcvičkou záda nebolí ani s téměř 12 kg batohem.<br>- Že je krásné cítit se hezky jen z toho, že jsem. Všímat si krásných míst a roztomilých zvířátek v přírodě a upozornit na to i ostatní, když si nevšimli.<br>- Že je krásné být v kontaktu s druhými lidmi a cítit, že mě mají rádi a přijímají mě takovou, jaká jsem.<br>- Že jsou chvíle, ve kterých sama sebe omezuju víc než je třeba.<br>- Že je moc fajn učit se ze zkušeností zkušenějších.<br>A určitě by se ještě něco našlo. Například to, že díky putování a rozhovoru s Tebou jsem nakonec zrušila očkování nebo to, že několik žen se o mě moc hezky staralo a byly na mě moc hodný. Ještě jednou moc děkuju za tuhle skvělou akci!

    Hanka

  • 12. 7. 2021

    Milí spoluputovníci, přispěju tedy troškou do mlýna a napíšu taky pár písmenek. Na putování jsme se v podstatě vypravili ze dne na den. Náš původní plán byl úplně jiný a mě moc baví tyhle akce, kdy na poslední chvíli je všechno úplně jinak. Ještě ke všemu, když jsem zjistila, že to putování se bude odehrávat na místě mně tak dlouho vysněném a kam už se dlouho chystám, to vše okořeněné milou partou lidí, co ty akce tvoří. Na jednu stranu velká dávka nadšení a těšení, ale v koutku duše i trochu obavy, protože jsme dlouho nevandrovali v takto velké skupině, spíš jen sami dva a tak se mi tam na malinkou chvilinku usídlila v hlavě myšlenka na to, jestli to se svými specifickými zdravotními problémy zvládnu. Avšak, jakmile jsem se stala součástí té milé skupiny lidí, jakoby všechny problémy někam zmizely a celé to putování bylo pro mne fyzicky nejpohodovější ze všech, co jsem zatím absolvovala. Nejspíš ta atmosféra z místa s magickou energií a i příjemně naladění lidé mi vlilo spoustu energie do žil a člověk tak nějak zapomenul úplně na všechno. V podstatě jsem se nemusela ani nějak extra moc fyzicky překonávat.

    Káně

  • 12. 7. 2021

    Putování Českým krasem mne nostalgicky vrátilo do středoškolských let, kdy jsme se jako trampi toulali po celé Československé republice. Zvláště Malá Amerika mi tehdy doslova učarovala. Putovala jsem s kamarádkou, v Srbsku jsme se potkaly s kluky, kteří byli v tomhle kraji jako doma. Protáhli nás štolami, jeskyněmi, slezli jsme k hladině Malé Ameriky, vyprali si oblečení tím, že jsme v něm plavali, chytali raky, skákali ze skal do vody. Po prohlídce štol s průvodcem jsem zavolala kamarádce a byla zvědavá, co si z tehdejšího vandru pamatuje ona. Naše vzpomínky se dost různily. Jí se nevybavily moje, a já si nepamatovala ty její. Ale shodly jsme se na tom, že jsme měly krásné mládí a prožili ho po svém. Díky všem za parádní atmosféru, jako bych se vrátila domů. A hlavně těm, co to všechno spískali.

    Vesna

  • 8. 7. 2021

    Ahoj všichni spoluputovníci. Dlouho jsem váhala, jestli mám právo vylít na vás všechny ten svůj kýbl emocí, ale konec konců, jedete v tom se mnou, ne?!! Letos jsem si dopřála nejen toto putování, ale taky dvoudenní, klidný, jen lehce pracovní dojezd. A tak vás všechny mám pořád ještě u nás doma. Ano. V našem malém bytě už jsme společně 4x přezpívali celý zpěvník, 2x prošli celou trasu a asi 100x prohlídli fotky. Ale nemyslete si, že se jenom smějete Zuzčiným sprostým vtipům! Taky se mnou brečíte. Nadáváte a zase brečíte. Návrat domů mi totiž připravil řádnou 'jobovku'. Akt tak tragický a násilný, že patří do špatných detektivek a ne do mého poklidného a jinak celkem nudného života! No ale stalo se. Asi aby zůstala zachovaná Vesmírná rovnováha. Jindy by mě zpráva o kamarádově násilném odchodu z našeho světa, o té obrovské nespravedlnosti osudu, na dlouho položila na lopatky. Ale teď mě to vaše zpocený a bezvýhradný obětí drží jako záchranná síť. Jen díky vám se mi daří věřit, že čistou duši má v sobě zakuklenou každý člověk. PS: Ale dostala jsem i dobrý zprávy! V ten stejný den, kdy jeden člověk musel odejít, se kamarádce narodil druhý. Takže v utkání život : smrt je opět nerozhodně! Lidi, díky, že jste. Putování s vámi je ZÁŽITEK a ještě pořád 'z něj žiju'! Díky za vše

    Evka

  • 2. 7. 2021

    Nestíhám ani vše vnímat a sledovat, …ale věci se opravdu mění, a to velmi rychle. Cítím, že dům a pozemek je třeba ještě vyčistit, ale první změna nastala velmi rychle po konstelacích a postupně to ještě "dojíždí".

    Věra

  • 30. 6. 2021

    Konstelace mi přišly poutavé, líbily se mi všechny, připadaly mi tentokrát jaksi pohodovější, ne tolik dramatické, byť naštěstí opravdu trefné. Konstelace Edity byla výborná, a ano, našel jsem se v ní také. Pořád se jí děje něco, co ji vykolejuje. Ohromně mne na její konstelaci pobavil Hasky, škoda, že jsem si jeho formulaci nezapamatoval a nezapsal. Tak dokonale diplomatické vyhození z židličky/místa znělo až prvorepublikově, a myslím, že by fungovalo stejně dobře, jako výbuch emocí, za nímž vzápětí přichází stud, že jsem své emoce nezvládla. Haskyho formulace byla naopak decentní, a stud by tak mohla pociťovat jedině kolegyně, která zabírala židli. Hasky má opravdu dar a umí jednat s lidmi. Věřina konstelace, v níž jsem zastupoval mrtvého, byla trochu za hranou tomu, čemu dokážu věřit (tedy ony už samotné konstelace jsou za tou hranou:-), ale tam prostě ještě věřit dokážu, i když nechápu), ale beru to tak, že se dá duchařina vyložit i jako nějaká paralela, a tak "vypuštění" mrtvých může dávat nějaký abstraktní smysl. Mrtvého jsem nezastupoval poprvé, zajímavé, že jsem "už zase" usnul. Když jsem zastupoval manžela, a ukázalo se, že je potřeba, aby se žena uměla uvolnit, poddat se péči, přijímat ji, opět jsem si pomyslel "jo, trefa". A taky to určitým způsobem resonovalo i s tím, jak jsme fungovali s partnerkou. Moničina konstelace byla velmi poutavá. Na jednu stranu mi přišlo, jako bych Ti chtěl z recese rozhodit koncept, jenže oni to tak měli i všichni ostatní. Prostě legrace, a zároveň vskutku překvapivá shoda. Tys z toho vykoukala ovlivňování minulostí, a dokonce minulé životy, tady to bylo opět trochu za hranicí mé ochoty věřit, nicméně s příběhem jsem resonoval, protože vnímám, že stejně jako Monika mám tendenci lpět na tom, co mám. Nesmyslně, možná až škodlivě, prostě konzerva. Zdálo se mi, že pro Moniku bylo rozuzlení velmi užitečné, že z nás odcházela asi nejvíce a nejkonkrétněji nasměrovaná. Jo, vlastně ještě jedna věc tam dávala dobré zrcadlo vedle lpění – totiž opakování stejných (byť evidentně škodlivých) vzorců. Na autobus mne doprovázela Daniela. Neuvěřitelně schopná průvodkyně, vedla mne, jako kdyby to dělala léta. Suma sumárum, děkuji jako vždy za skvěle zajištěnou akci, za poutavé konstelace, z nichž mi tentokrát měla snad každá co říci, děkuji za možnost potkat se s Haskym a Linou i jejich Klárkou, a děkuji samozřejmě i za samotnou vlastní konstelaci, jež mi sice neprozradila nic nového, přesto ale stálo za to si připomenout, jak se věci měly/mají.

    Honza

  • 29. 6. 2021

    Chtěla bych Ti poděkovat za další neuvěřitelný zážitek. Byť jsem během tohoto semináře zažila zatím asi nejsilnější a nejbolestnější konstelaci, cítím, jak mě to pročistilo. Zanechala jsem za sebou kousek svojí potlačené minulosti, který ke mně už nepatřil. S každým konstelačním seminářem, který jsem s Tebou zažila, vnímám, že jsem silnější, autentičtější a laskavější sama k sobě. Přímost a přesnost Tvých slov je fascinující.

    Martina

  • 27. 6. 2021

    Díky všem vílám a jednorožcům za povedenou akci. Chtěl bych poděkovat taky za tu pohádkovou polévku ve středu večer. Taky se mi líbilo večerní hraní s houslemi, flétnou, flétnou, kytarou. Parádní byl výstup na Bořeň. Taky bylo super vidět ten přesunutý kostel. Nikdy jsem tam nebyl. I to jezero. Neobvyklý přesun na vodu a za jezdícím kostelem tramvají. Bílina se mi hodně líbila. Jak rychle a stabilně teče. A ta krajina. Chci poděkovat taky mojí spolubydlící Hančí, že to se mnou vydržela. Taky díky za prima posádku na vodě. Saša byla taky dobrý vodní parťák. A taky Hance a Věrce za prima společnost na lodi. Špekáčky byly super velikost. Hypnóza byla příjemná a bodla. Ty hádanky u ohně byly taky sranda. Kouzelný bylo to vplutí do Labe. I včetně té pasáže předtím, kdy řeka podplouvala pod silnicí. Myslím, že to nemají ani v Alpách. Úplné hory a Rakousko třeba. Měl jsem trochu strach z toho vplutí do Labe (z toho proudu), ale bylo to v pohodě. Bylo hodně pěkný to vplutí! Taky díky ostatním za prima partu. Zdravím a už dávám pokoj. Ať se Vám všem daří.

    Martin

  • 22. 6. 2021

    Bylo to opět úžasné. Kemp skvělý, stan pro víly hlídaný jednorožcem, koupání v bazénu, pohádkový les (víla Amálka a veverka Skrab). Plutí s Martinem, kostel v Mostě nádherný, koupání v jezeře- mám ráda Markétinu nudapláž je tam kde jsme. Bořeň- výstup, výhledy úžasné, plutí s Martinem a Hančí jako porcelán, pozorování nutrií ve vodě. Baví mě být porcelán. Plutí se Šárkou elfem, krásné soulodění s Elvírou a Pavlou. Proměna Elvíry v úžasného chůváka, když má v lodi dítě, je neskutečná a úžasná. Plutí s Milošem, hejna mušek-příště určitě síť proti hmyzu, Labe krásné, velké. Zase moje oblíbená cestovka překvapila. Cestou necestou, koupačka nahulajda, skvělé jídlo, program, KPČ zajímavosti, zase skvělá parta. Všem moc děkuji a těším se zase někdy

    Saša

  • 17. 6. 2021

    PO PROUDU BÍLINY. No, to dává smysl, protože Proti Proudu by to nebylo logické a přece jen tak pohodlné, že? I když, jak nad tím přemýšlím, tak smysl by to dávalo. Po dojetí Bíliny až do Labe totiž nezbývá, než po ní jet proti proudu! Jinak, akce se mi líbila moc.

    Elvíra

  • 27. 5. 2021

    Děkuji za hezkou a příjemnou neděli. Bylo zvláštní vidět vlastně svým způsobem podobné situace, které se děly v mém životě, a které jsem si zvládla dořešit, a vidět to v jiném úhlu. A za mě si vše sedlo. Vlastně "problém", s kterým jsem přišla, nebyl zase tak velký problém a dojela mi úplně jiná věc, o které jsem si myslela, že ji mám dořešenou. Takže vše je v pořádku a mně je teď fajn.

    Andrea

  • 27. 5. 2021

    Díky tobě a Jirkovi za velmi opečovaný a pro mne bezstarostně si užívající víkend. Bylo to hezké a takovou péči po všech stránkách jsem na podobných akcích zažil asi poprvé v životě. Ať všechno dobré, co konáš, ať se ti daří k tvému dobru i účastníků.

    Ivo

  • 21. 5. 2021

    Konstelace pro mě byly dost psychicky zatěžující. Člověk si tam uvědomí nejenom to svoje téma, ale i široké souvislosti. Proč něco je, jak je atd. Když jsem si uvědomila, jaké zátěže jsou v celé rodině až bůhvíjak daleko do minulosti, ani se nedivím, že se člověk plácá ve svém životě, dělá plno seků, které ani nechce dělat. Nicméně je zajímavé, to už mám vyzkoušeno z minulosti, že se do života dostávají neustále podobní lidé, to znamená, že řešení je toho neustále spoustu. Po konstelacích jsem byla klidná, v noci jsem vůbec nemohla spát, jestli to na mě tak dolehlo, asi ano. Teď jsem ve fázi, že to na sebe nechávám vše působit a čekám, nic neřeším, ono se to asi vyřeší samo, snažím se koncentrovat na sebe.

    Jana

  • 3. 5. 2021

    Děkuji za další vychytanou jarní akci, po té dlouhé a vykaranténované zimě konečně dávka příjemné společnosti, zpívání, jarní a vodní energie, hravá plavba po řece i exotická ve větvích stromů, naturální prožitek vojenských kasáren mohutné pevnosti a ještě mnohem víc.

    Jarka

  • 20. 4. 2021

    Děkujeme za konstelace, bylo to moc obohacující. Včera jsem nemohla nic dělat, pocit nedokážu popsat, nemohla jsem doma ani uklízet. (Měla jsem pocit, že tlačím vagón do kopce.) Ještě jednou velké díky, to co nedokážou psychologové, dokážou rodinné konstelace. Ostatní účastníci a jejich příběhy byly pro nás velkým přínosem, jsme vděčni, že jsme se mohli stát jejich součástí v daný den.

    Nikola a Libor

  • 19. 1. 2021

    Ta neděle pro mě byla úžasná po všech stránkách, mam moc ráda Kohoutovice, a po dlouhé době jsem viděla tolik (nových) lidí naráz. Konstelace všechny mi něco daly. Tentokrát mi to zapadalo všechno tak jaksi "hladce". Nebylo to drastický a bolavý. Dekuju, že to děláš.

    Kristýna

  • 18. 1. 2021

    Děkuji za krásný den konstelací. Byl to pro mě hluboký zážitek. O víkendu jsme téma otevřeli i v rodině a bylo to fajn.

    Verča

  • 16. 1. 2021

    Konstelace mi připadala trefná, pomohla mi ujasnit si, jak se teď ve vztahu cítím a jak se k tomu stavět. Dost se mi tím ulevilo. Díky.

    Martin

  • 15. 1. 2021

    Děkuji za konstelaci a úžasný Ženský kruh. Můj první v životě, jsem moc ráda, že jsem šla. Ta má konstelace byla na rodinné trauma související se znásilněním mé prababičky a nejspíš i babičky za války. Jsem opravdu moc ráda, že jsem to téma otevřela. Hlavně proto, že mi došlo, že daleko větší "problém" jsem měla ne s muži, kteří to spáchali, ale s těmi ženami, vyčítala jsem jim, že to téma musím vůbec v životě řešit, že mi způsobuje problémy, že pak šly do vztahů a manželství, kde potlačovaly samy sebe. Vlastně jsem jim vyčítala, že nebyly dost silné. A tušila jsem to už nějakou dobu, že to v sobě mám, ale nebyla si schopna to úplně přiznat, protože vědomě by mi takové výčitky a pocity přišly vůči nim "špatné" a "nefér". Uvědomit si a slyšet a prožít si, že tohle není můj příběh, a nejen že nemusím, ale ani bych neměla, ho s sebou táhnout a snažit se ho nějak řešit a bojovat, a prostě si ho hrdě táhnout na zádech jako nějaký věčný batůžek, pro mě bylo obrovským osvobozením. To je asi to, co tyhle dny hlavně cítím – osvobození. Mám pocit, že takhle uvolněná ramena už jsem dobrých pár let neměla. Taky je tam určité prázdno a zmatek z toho prázdna. Jak se uvolnil prostor, který tohle zabíralo. Ale cítím, že to chce jen čas. Že to k tomu procesu změny a čištění a objevování prostě patří. Byl to velký kus mě, jsem ráda, že ten uvolněný prostor teď můžu zaplnit něčím jiným. Mnou. Co se týče konstelací, ve kterých jsem "hrála", tak nejvíc se mě dotkl příběh ženy, která se rozvedla se svým manželem, protože už se v tom svazku necítila naplněně, a hledala cestu, kudy dál a jak se postavit za své rozhodnutí a sama za sebe. Po část konstelace jsem byla v roli ní samotné a cítit tu vnitřní sílu, která se v ní postupně probouzela, to postavení se na vlastní nohy, uvědomění si síly vlastního rozhodnutí a plné převzetí zodpovědnosti a života do svých rukou. Bylo to opravdu pomalu jak probouzející se Fénix. Úžasný pocit a úžasný zážitek, obzvlášť pokud tu krásu a sílu člověk vidí v tom druhém od začátku. Ale ještě ji takto tak trochu "v jeho kůži" prožít. To je zážitek, za který jsem hluboce vděčná. Vepsal se do mě, mám pocit.

    Šárka

  • 15. 1. 2021

    Kdysi jsem byla na terapii traumatu formou konstelací, a i když jsem si nestavila konstelaci, tak jsem prožívala dost náročné věci. Kdysi jsem byla také na konstelacích u  2 střídajících se průvodců, 2 pohledů, jeden uzemněný, jeden víc "shora". Tentokrát jsem byla u Tebe a musím říct, že to bylo obdivuhodné, dotažené, bezpečné. To, že ty lidi nějakým způsobem intuitivně čteš, namísto abys jen poslouchala jejich slova mi přišlo skvělé, funkční. Neuvěřitelné, že to dáš, celý den naladění, 8 různých konstelací. Klobouk dolů! Nikdy jsem si nestavěla zatím konstelaci vlastní. Většinou střípky něčeho se mě dotýkají. Většinou to samo stačí. Už to mi dává jiný úhel pohledu i zrcadlo sebe sama i možnost soucitu či pochopení jinak nepochopitelného. Děkuju za tu příležitost.

    Veronika

  • 13. 1. 2021

    Nedělní konstelace pro mě byly fyzicky náročné a léčivé. Moje vlastní konstelace mi dala možnost zažít propojení a smíření. Pak, v neděli večer a v pondělí ráno přišly zase myšlenky typu "proč jsem si tuhle životní situaci přitáhla, když cítím, že to, z čeho jsem odešla, bylo dobré, a že nyní jsem v situaci, ve které se necítím být šťastná tak, jak jsem si myslela, že budu". Ale vede mě to k tomu, že se mám asi naučit být v jakékoliv situaci šťastná, nehodnotit ji hned jako špatnou, i když jí nerozumím. Zaměřovat se na to, co se děje dobrého, co za dary (velké i obyčejné) mi každý den přináší. Mít na mysli, že tahle životní cesta je nekončící proces, že nebude stav, kdy si řeknu: a teď už jsem šťastná a už je to hotovo. Protože přijde další situace, kdy se moje duše bude dál rozvíjet a učit. Myslím, že nejdůležitější pro mě je přijmout, že všechno, co se mi děje, je pro můj duchovní rozvoj, a tudíž se tomu nevzpírat, ale odevzdat se tomu. Jsem vděčná, že jsi mi poskytla prostor a náhled na věci v mém životě.

    Edita

  • 13. 12. 2020

    Tyto konstelace jsem prožila hluboce a věřím, že obohacující byly vzájemně. Největší radost mám z konstelačního prožitku "Cítit srdcem", a to slova ani kresba neobsáhnou. Spojoval se s pocity "upřímnost, ryzost, lidskost a její chyby". Bylo to nádherné a navždy zapamatovatelné. Děkuji. Každý moment mi mnoho dobrého dal a to jak skrze jeho klady, tak zápory. Říká se, že nevidíme realitu takovou, jaká je, ale takovou, jací jsme my. Ctím si také zkušenosti, která vybočovala a v jedné konstelaci měla specifický průběh a děkuji Vyššímu principu za návrat řadu. A velkou výzvou pro mě pak bylo flow v přítomném okamžiku dokupy s mou emoční citlivostí (až přecitlivělostí). Děkuji, žes mi nechala prostor malovat si poblíž, abych tak rychle a úspěšně uvolnila sama sebe do přítomnosti. Děkuji všem za spolutvoření.

    Nela

  • 10. 12. 2020

    Děkuji za ty konstelace, jak za moji konstelaci (výživu, která skrz ni přišla), tak práci s propuštěním duší a uvolnění magie – to bylo pro mě hodně důležité, co jsem si udělal vevnitř za práci Markéto

    Jindřich Širůček *Čaroděj a Průvodce osobní svobodou*

  • 10. 12. 2020

    Celý týden se k závěrečnému obrazu z konstelace pořád vracím a pomáhá mi se spojit s tím, co mě přesahuje a spojit se s vnitřním klidem a jakousi důvěrou. Zkrátka říkat životu ano, ať už to bude jakkoliv. Na druhou stranu zůstávám zmatená, protože ačkoliv se všichni v konstelaci chovali srozumitelně a odpovídalo to realitě, paní úřednice ani trochu. V pondělí zase našemu advokátovi říkala, jak jí to nezajímá, jak máme stavbu odstranit a jsem největší zlo. Tak nevím, nikdy se mi nic takového v konstelaci nestalo…

    Zuzka

  • 23. 11. 2020

    Konstelace byly silnější, než se zdály. Byla jsem po nich hodně unavená ještě dva dny. Proto jsem ani nejela na ženský kruh, který mě původně lákal. A svaly mě bolely tak nějak víc a jinak. Asi pět, šest dní. Docházely mi určité postoje a pohledy. Cítím, že to opravdu pracuje. Ale ještě to bude chvíli pracovat. Jsou věci, které jsem měla za to, že znám a vím, viděla jsem, stála jsem v nich. A teď mi to přišlo zase všechno nové a znova.

    Andrea

  • 19. 11. 2020

    Děkuji za krásně strávený den mezi super lidma. Zatím nevím, jestli jsem si vzala více ze své konstelace nebo z těch ostatních, které mi byly taky blízké. Ještě si to v sobě nechám uzrát, a pak si o tom popovídáme s mamkou. Myslím, že to bude další důležitý krok

    Liduška

  • 18. 11. 2020

    Děkuji za konstelace. Dělo se toho hodně. Zatím cítím největší vděčnost za propojení Duší. Večer po jsem měla velmi unavené tělo. Jinak jsem se cítila v pohodě. Zjišťuji, že si zajímavě a bez nějakého velkého uvědomování vytyčuji hranice – karta MEDVĚD. Jinak mi Vesmír neustále žehná. S vděčností

    Karin

  • 5. 11. 2020

    Mít kořeny a někam patřit je rozhodně moc fajn. Dává mi to sílu, jistotu, že jsem tu správně, mám právo tu být. Tedy po mnoha letech úleva a radost. V čem mám trochu chaos – míchá se mi staré s novým a trochu v hlavě tápu, např. jestli musím počítat s genetickou výbavou lidí, které jsem do nedávna do svého života nezahrnovala (to je jen jeden z mnoha příkladů, co se mi každou chvíli vynořuje). Prostě si zase kladu otázku, kdo vlastně jsem. Zase někdo pustil ten velký mixér a já čekám, až se to ve mně usadí. Zatím se stále mixuje.

    Helena

  • 14. 10. 2020

    Od soboty musím na konstelace pořád myslet. Změnu, kterou jsem vnímala bezprostředně po konstelaci, byla ta, že jsem cítila odpuštění vůči otci, jako bych mu vnitřně pořád měla něco za zlé. Jako bych po konstelaci pocítila, že jiný být nemůže a že na to má právo, možná jsem v sobě pořád doufala, že udělá ve svém životě určité kroky ke své první dceři (a nejen to, i vůči mně), chápala jsem hlavou, proč je takový, ale mám dojem, že po konstelacích jsem to pochopila tak nějak víc a cítím, že já mu do toho nemám právo zasahovat, jaký je. V každém příběhu jsem si našla něco pro sebe a byl to pro mě moc silný den. Někde v sobě uvnitř se cítím po konstelaci klidnější. Děkuju, že jsem toho mohla být součástí.

    Radka

  • 11. 10. 2020

    Z našeho splutí Jihlavy. Ještě, že takové akce jsou, jinak by -aspoň mne- povinnosti umordovaly. Pokochat se krásou řeky v různých proměnách počasí. Vlézt po nabídnutém prknu na půdu kostela v Brtnici i mezi zděnou a tesařskou část střechy, a dál do kopule věže a obdivovat dokonalou práci starých řemeslníků. Společně zpívat nebo jen poslouchat písničky, být spolu a spolu se smát. Děkuji všem, být s vámi bylo moc fajn.

    Daniela

  • 4. 10. 2020

    Díky moc za super nápad jet Jihlavu. Nikdy by mě to nenapadlo jet tuto řeku. Je vidět, že máte zkušenosti s tím, jak naplánovat to správné místo a počasí k němu. Přespávali jsme uvnitř na farách v suchu a teple a na hezkých místech. Docela jsem se toho původně obával, jet v takové zimě a ještě spát venku. Improvizace byla parádní i při ohřívání polévky první den. To se mi na Vás líbí. Pro mě to byl pěkný čas strávený se známými a na známých místech. Díky moc Markétě, Jurášovi a všem dalším, kdo se podíleli na organizaci. Zorganizovali jste to parádně na poslední chvíli. Klobouk dolů !!! Díky taky za fajn partu. Zdraví

    Martin

  • 14. 8. 2020

    Po zkušenostech z účastí na společných akcích s Jurášem a Markétou si dovolím nechat se vést. Kdysi na první Vodě s nimi jsem objevila, co by kancelářská krysa, sílu bosých nohou a přikrmuji se jí od té doby. Obdivuji vnější projevy skloubení jejich osobnostních růzností ve výsledcích jejich konání … bystře promyšleného, realisticky naplánovaného, technicko- organizačně podchyceného, improvizaci, intuici zapojujícího, vtipného, citlivého, všestrannost lidského potenciálu účastníků rozvíjejícího … JIZERA (Jinula) pro mě zanechává radost z plutí s konkrétními Muži a konkrétními Ženami. Užívala jsem si pozorování, sdílení i tlachání, usebrání, legrace, aj smutku, rozčarování, muzicírování, dokonce i myšlení při hrách, užitkovosti KPČ, nových info, pohybu, prostoru, volného i záměrného tvoření, souvztažnosti mezi námi lidmi tam, taky pobývání v Přírodě s vodou, trávou, stromy, bahnem, pískem, kameny, tvory na zemi i ve vzduchu (i na těle). Děkuji Markéto, Juráši, Marku, Vám účastníkům, Sobě!

    Lída

  • 7. 8. 2020

    Díky za organizaci Jizery. No máš můj obdiv, hlavně, že to máš takto otevřené pro každého a jsi ochotná snášet i občasné remcání. Pro mě bylo tentokrát nejhlubší den strávený v odevzdání, když jsem dělal háčka, ale všechno mi pomohlo se zastavit a přijít na jiné myšlenky.

    Jiří

  • 6. 8. 2020

    Letošní splouvání Jizery se mi moc líbilo. Sjízdný byl sice jen jeden jez, ale jinak řeka tekla až na občasný olej velmi hezky. Sešla se tu velmi příjemná parta lidí, se kterou byla sranda, a večer jsme si vždy hezky zazpívali s kytarami. Vše vám úžasně organizačně vycházelo i navzdory tomu, že nás bylo tolik a občas trvalo dlouho, než jsme se vypravili. Moc se mi líbilo letošní námořnické téma, pěší výlet a exkurze na zajímavá místa. Díky za supr akci.

    František

  • 4. 8. 2020

    Pluli jsme jako kmen, kmen na vodě co soulodí, společenství lidí co vidí jez, vílu a potom moře, kde se vylodí.

    Džura

  • 3. 8. 2020

    Ahoj Všem Námořníkům. Ramena ani zadek už mě nebolí, a než se vdám, tak teprv ne. Jizera a setkání s Váma všema pro mě bylo ohromě osvobozující a obohacující, byla jsem s Váma všema moc ráda. Odnesla jsem si novou radost a chuť do života a taky nové přátele, vrátila jsem se do dětských let, kdy jsem trávila veškerý čas venku v přírodě. Každý z Vás byl úplně jiný, jinak jedinečný. Skrze Vás jsem poznávala sebe tak, jak už jsem se ani (vůbec) neznala. Děkuju

    Jarmila

  • 3. 8. 2020

    Co k Putování jako takovému? Bylo krásné, že jsem nemusel nic plánovat a živen jsem byl také bez vlastního přičinění. Hezká krajina, výlet motoráčkem, přespání ve vagóně, úžasný noční výhled nad posledním nocovištěm, několik milých rozhovorů s vyďobnutými lidmi, několik milých žen, koncert na louce. Ale kór teď po návštěvě Jizerek u kamarádky, kdy jsme si to pěkně rozplánovali a užili ve dvou, si uvědomuji, jak to není můj styl. Hodnotím to jako potřebnou zkušenost.

    Jirka

  • 2. 8. 2020

    Tak nějak přemýšlím, jestli by se stejné změny udály, i když bych na konstelace nešla, jak jsi říkala na začátku, a nejsem si jistá. Myslím, že to vědomí, že jdu něco řešit a že na to nejsem sama a že mi pomůže někdo, kdo ví jak, že to je všechno potřeba. Vím, že hlavní práci musím udělat já, ale kdybych se uměla obejít bez Tvého nakopnutí, jsem dávno už ve vatě. Takže díky. Řešily jsme mé propojení s tělem. Připadám si jako v novém vesmíru, občas se najednou zastavím a prohlížím a osahávám své tělo jako bych se do něj právě narodila. Najednou mi připadne úžasný a báječný, že ho mám. A kupodivu i to že je takové, jako je. Ale taky mi najednou vadí věci, které jsem se naučila nevnímat, kňučení sousedovic psa, dědova televize, která huláká od rána do večera a tak. Je to zvláštní. Taky tam bylo, že mám přijmout ženský princip. Tak nějak to pořád neumím uchopit, tedy chápu to rozumem, ale jak to provést v praxi. Připadne mi to, jako když jsem se učila vedlejší věty. Pravidla byla jasné, ale jak tu věty sakra rozeznat. Taky něco někdy řešit musím, samy se ty věci nezařídí, zatíká mi terasa, nefunguje lednička, musím to řešit. A kde je ta hranice. No tohle bude ještě veliké dobrodružství.

    Jana

  • 2. 8. 2020

    CO BYCH K PUTOVÁNÍ ŘEKL. VŽDYCKY SE MI TO MOC LÍBÍ RÁD CHODÍM A RÁD SPÍM VENKU A RÁD SEDÁVÁM U OHNĚ, A RÁD ZDOLÁVÁM NÁROČNÉ PŘEKÁŽKY, RÁD JÍM JÍDLA VAŘENÉ NA OHNI, A JSEM MOC RÁD MEZI LIDMA A JSEM RÁD V PŘÍRODĚ, A MÁM RÁD SRANDU A JSEM RÁD, KDYŽ AJI JÁ MŮŽU DĚLAT SRANDU, A KDYŽ SE PŘIPOJÍ VÍC LIDÍ TAK AJI NAHOTU MILUJU. JSME PROSTĚ TAKOVÁ PARTA, KTERÁ SE NIČEHO NEBOJÍ. DĚKUJI MOC MARKÉTCE ZA USPOŘÁDÁNÍ A ZA VŠECHNO CO PROTO DĚLÁ A DĚKUJI VÁM VŠEM. BYLO MI S VÁMA PŘÍJEMNĚ. ZDRAVÍ

    Pavel

  • 1 2 3 10