Ohlasy účastníků

  • 5. 3. 2019

    Děkuji za krásný, zvláštní, neuvěřitelný a nevysvětlitelný den. Mně je po konstelacích zatím hůř, mám svíravý pocit v oblasti břicha, chvílemi až s pocitem na zvracení. Celkově cítím v celém těle neklid a velikou bolest. Přesto moc děkuji

    Vlaďka

  • 4. 3. 2019

    Stále doznívají konstelace. Jsem vděčný. Že na mně zbyl prostor. Nemám slov, bylo to neuvěřitelné je vidět pohromadě. Ano, zorat pole, to by řekl pradědeček. Moc jsem se potřeboval opřít o svůj rod. Mužskou sílu. Věřím, že se tátovi ulevilo. Já jsem ho poprvé pochopil. Chtěl bych si pamatovat každé slovo. Vím, že se nesmím upínat do minulosti. Těším se na každý den, co mám před sebou vyměřen. O víkendu jsem měl obrovskou únavu. Dnes jsem se po práci šel projít. Na poli se mi spustila krev, asi se čistím. Válka? Vím, že to ještě pár dní potrvá, než se uklidním, usadí se to. Jsem stále trochu nervózní a unavený. Stále žasnu, jak je to možné. Ano přidat na Lásce k sobě. Pradědečkovi jsem zapálil svíčku. Cítím se tu teď jinak, líp. Cítím předky, svou pokrevní rodinu za sebou. Nepřipadám si tak sám. Když řekl pradědeček vážím si tě, to pro mne moc znamená.

    Martin

  • 4. 3. 2019

    Pro mě byla tato konstelace naprosto úžasná a silná. Jako by se do mě vlilo růžové světlo. Cítím se nádherně a pořád se to prohlubuje. Jsem moc spokojená a příjemně překvapená z okamžitého výsledku. Moc za to děkuji. Toto téma ve mě zrálo strašně dlouho a nádherně se to ten den rozlousklo. Vím, že na sobě musím pracovat a prohlubovat to, ale těším se na tu cestu a moc si ji užívám. Jde to jemně a nenásilně. Dokonce mi dnes několik známých řeklo, že jsem nějak jiná, jemná.

    Štěpánka

  • 28. 2. 2019

    Děkuji za to, že jsem mohla s Vámi strávit snad nejhezčích 12 dní svého života. Děkuji Ti, že jsi nás držela pohromadě jako "skupinu" a zároveň jsi nám nechala potřebný prostor pro individuální fungování a volné dýchání. Viděla jsem nepopsatelnou nádheru památek, lidí, přírody, vnímala jsem silně utrpení a bolesti tisíců neznámých lidí kolem mě i spletitost a zamotanost osudů těch bližších. To všechno se teď ve mně pere, skládá, nechávám tomu čas, jen vím jistě, že se něco ve mně silně změnilo, pohnulo, viděla jsem, jak moc žiju v hlavě a jak moc žiju, když hlavu nechám odpočinout a jen jsem. Jak moc mi chybí ta nespoutaná bláznivá energie radosti a života a kolik ji mám vlastně ještě v sobě.

    Markéta

  • 22. 1. 2019

    Moc děkuji za možnost účastnit se silvestrovské akce! Potkala jsem spoustu skvělých lidí, naučila se pádlovat na zamrzlém jezeře, sestavit si funkční skafandr, pokládat jaderné tyče a zažila jsem podélné dělení v oceánu před miliony lety! Myslím si, že i kdybych letěla ve skafandru celým vesmírem, tak nezažiji tolik zábavy jako za 5 dní na Asgardu! I ta odpadní kalamita a moje následné přepnutí do nouzového režimu je nakonec věc, na kterou s úsměvem vzpomínám!

    Verča

  • 19. 1. 2019

    Děkuju za Silvestr. Nezklamal. Jediné negativum – málo žen k seznámení. Jinak samá pozitiva, tolik zážitků, že si každý našel to, co ho bavilo nejvíce. Stavění skafandru, plutí kosmickou lodí po zamrzlém rybníce nebo dvanáctihodinový maraton různých zážitků… to byl určitě mazec i pro vás.

    Oldřich (Remkův náhradník)

  • 14. 1. 2019

    Po konstelacích se cítím uvnitř sama sebe velmi hezky a příjemně. Řekla bych, že i okolí vidím a vnímám jiným způsobem, připadá mi všechno víc přátelské. Mám v sobě nějaký malý radar, který mi hlídá, jestli se nechovám maminkovsky tam, kde to není potřeba. Zatím vše zachyceno a zastaveno už ve stádiu myšlenky, že někomu nabídnu nějakou pomoc atd. Radar se ozval jen párkrát, nebylo to víc potřeba. Nějak jsem si oddechla, že už nemusím. Dřív mě to k té pomoci nebo péči nutilo, případně trápilo, že jsem to neudělala. Naopak jsem udělala něco pro sebe, co už jsem nějakou chvíli odkládala – koupila si něco pro sebe, nechala si zase po svém ostříhat vlasy. Hýčkám se a pečuju sama o sebe, je mi v tom dobře. Děkuju

    Helena

  • 14. 1. 2019

    Když jsem jela na základnu, netušila jsem, do čeho jdu, ale těšila jsem se. Všichni mluvili o nějakých "aktivitách" – z podobných výrazů mám zježenou srst, zavání to něčím jako teambuilding. Naštěstí jsem se tam s ničím takovým nesetkala, protože to bylo 5 dnů smíchu, tance, lovu, hraní si se stavebnicemi, barvami, vymýšlení taktiky, pochutnávání si, meditací, potkávání se s kamarády, povídání, tajemna, reality, přemýšlení, překvapení, plavání, střídání tepla a zimy, světla a tmy, společenství a samoty, filmů a pohádek. Prostě to bylo úžasných 5 dnů života, které stály za to, na krásném místě, s lidmi, které mám ráda. Žádné aktivity, ale život. Díky výcvikový teame, díky kolegové kosmonauti 🙂

    Helena, kosmonaut v záloze

  • 14. 1. 2019

    Po konstelacích se cítím klidnější, ale ještě to chce čas.

    Monika

  • 14. 1. 2019

    Byl to nejhezčí přechod do Nového roku. Který přináší stále klid a radost. Velké díky všem, kdo jsou schopní dělat si ze sebe srandu. A přitom držet jako tým, ať už má člověk jakékoliv omezení. Je to zvláštní kontrast: společnost, která nutí lidi aby byli stále jiní, lepší, podle nějakého obrazu. A zážitek: že tu je schopnost lidí přijímat, plynout, spoluvytvářet, spolupřekonávat, podporovat se, hrát, zpívat, tančit, sdílet. Zase o trochu víc to vše vnést do běžného života je krásné.

    Pavla Elaya

  • 11. 1. 2019

    Děkuju za fajnovýho Silvestra – kosmicky nabušená zážitková smršť s výrazným hudebním podtextem. Vyladěná indiánská sauna v záchranném modulu orbitální stanice. Holkám to s pájkou a lithiem sluší. Aji výborný EGG BioBiftek. Organizátoři, tyjo jste snad super(wo)mani!

    Pepa

  • 8. 1. 2019

    Také moc děkuji, jak organizátorům za neuvěřitelně zpracovaný program – ještě dnes nedokážu pochopit, jak je možné tohle všechno stihnout prožít v 5ti dnech ….. tak zúčastněným kosmonautům ve výcviku za to, jak jsme si to celé dokázali společně užít. Sice jsem původně reptala, že nebyl čas mimo program, ale se zpětným zhodnocením to asi bylo velice přínosné …. když není čas odskočit do samoty, tak to asi člověka donutí chovat se mimo běžné hranice života.

    Helča K.

  • 8. 1. 2019

    Upřímně moc děkuji za tento pobyt. Mělo to pro mě velký přínos. Dokonalá organizace, skvělý program, zkušenosti. Myslím, že mně to hodně pomohlo a přehodnotila jsem v mnoha ohledech své dosavadní postoje. Vzpomenu si na všechny poměrně často… třeba jen když slyším božské ticho 🙂 nebo cítím vůni smažené cibulky 🙂 Dnes u nás šíleně sněží a tak jsem ráda za to, že nám funguje záchod 🙂 Zážitky ze srubu nikdo jiný nepochopí …mnohokrát děkuji za všechna setkání!

    ZuzAnna

  • 22. 12. 2018

    Chci Ti poděkovat za Tvé vedení na nedělních "adventních" konstelacích. Oceňuju velmi tvou schopnost vidět věci do hloubky, citlivě zasahovat a přitom si i nechat nadhled a odlehčení. Toto považuju za velmi kvalitní práci a velmi lidský přístup, když se toto snoubí, je to krása. Ze srdce

    Věrka

  • 19. 12. 2018

    Bylo to opravdu silné, nečekaně ovlivňující vrstvy, o kterých jsem netušila, že ve mně jsou. Všechny konstelace byly silné a oslovovaly mě téměř všechny, ať už jsem byla účastník nebo divák – tentokrát jsem si naplno prožila i ty, kde jsem byla pozorovatel, protože jsem dost dobře cítila souvislosti, které nejsou tak viditelné, když mám jen jednu roli. Byla jsem celý den ve velmi šťastné náladě, protože vidět, jak je ta pomoc pro zúčastněné okamžitě účinná, je pocit k nezaplacení. To, s čím jsem nepočítala, že by mohlo být mým silným tématem, proběhlo při poslední konstelaci – dcera, která strávila dětství bez otce, který se teď vrátil. Text písničky k této konstelaci ve mně rozbil silnou bariéru a spustil nezastavitelný pláč. Ne lítost, ale uvolnění. Do toho Mirek zašeptal „Jsem tu pro tebe“. Neuvěřitelné, léčivé, uklidňující, nádherné. Děkuji za sváteční zázračnou neděli. S úctou, pokorou a vnitřní radostí

    Helena

  • 27. 11. 2018

    Děkuju za možnost si stavět konstelaci. Moje sobotní byla pro mne hodně do hloubky. Ukázala mi nečekaně něco, co jsem ani v nejdivočejších snech nevěřil, že tam může být. Po dlouhé době jsem zažil moc krásnou a velice jemnou lásku. I když ten můj "problém" dopadne, jak dopadne, tak vím, že ať se bude dít, co se bude dít, tak je třeba mé blízké osoby objímat láskou.

    Jakub

  • 24. 11. 2018

    Ráda bych ti poděkovala za dnešní zkušenost na konstelacích. To co děláš, je úžasné, dokážeš lidem pomoci více, než mnoho hodin u psychoterapeuta. Ačkoli jsem neměla svou konstelaci, zakusila jsem role, které mi nečekaně poskytly informace, které jsem potřebovala. Moc děkuji.

    Hela

  • 23. 11. 2018

    Byl to opravdu silný a nepřenosný zážitek. U nás doma si to stále sedá. Můj muž přestřihl pupeční šňůru hned v neděli po konstelacích. Ani mi neřekl, že jde k rodičům. Jak přijel, řekl, že to vyřídil s babičkou. Nechce teď vidět ani ho ani naše děti. Při odchodu jí dal pusu a řekl, že ji má rád a vždycky bude, ale že až to přijme, má se ozvat, do té doby ho neuvidí… věří, že to je tak dobře. Jsem na něho hrdá. Ona to moc nechápe …mysli si, že jsem ho dotáhla do nějaké psychologické poradny. Ovšem já po konstelaci vím, že jsem se 5 let trápila něčím, co není vůbec moje. Tato konstelace byla pro mě neskutečným osvobozením. Jako by mi spadly okovy, skoro lítám. Děkuji, že jsi za námi přijela. S úctou

    Simona_

  • 21. 11. 2018

    Celý den mě zasáhl do hloubky. Stále jsem váhala, jak to bude, jestli si své téma postavím… a teď vím, že to vše již bylo nachystané, jen má nerozhodnost a obava to oddalovala, ale jak jsem se rozhodla, že si něco chci vyřešit i já, tak se prostor udělal. Už druhý den ráno jsem se probudila a pociťovala jsem velkou úlevu od tíhy, která mi mezi lopatkami dlouho seděla. Záda cítím, ale už to není takový tlak a bolest…. téma pro mě bylo opravdu stěžejní. Vystihla jsi to maximálně, jen já jsem se bála to pojmenovat. Celé dopoledne v neděli jsem poplakávala, ale byl to takové ty očišťující a dokončující slzy, které to ještě musely spláchnout. Vím, že se to ještě bude skládat a bude si to sedat, ale jsem nesmírně v celé věci posilněná. Pořád je zde prostor na sobě pracovat a poznávat se.

    Simona

  • 1. 11. 2018

    Konstelace mně otevřela další pohled na sebe. Tvé vedení se mi moc líbilo. Večer po konstelaci mně bylo dobře a měl jsem dojem, že vím, na čem mám na sobě pracovat. Další dny se mně však rozvířily emoce, smutek odněkuď z hlouby srdce jakoby chtěl ven a přitom mu něco brání, lítost nad svým osudem a mých blízkých, slzy a při tom bolest v levém uchu. Ty pocity znám. Cítím beznaděj. V hlavě se mně vynořují mentální vzorce, jak je všechno špatně a jak jsem nedostatečný. Věřím, že to zvládnu. Ale asi ne sám.

    Richard

  • 1. 10. 2018

    Ahooooj 🙂 to nádherné plynutí v ještě teplém podzimním slunci, po smaragdové vodě a s velmi pohodovými lidmi (a ostatními zviřátky) mi ještě dlouho bude hýčkat duši. Tolik klidu, přírodních krás a hezkých chvil u ohně se vším, co k tomu patří, jsem si neužila od léta a fakt nemám pocit nostalgie, že něco skončilo, protože vím, že neskončilo, ale dál plyne. Je mi krásně a všem za to děkuju. Příjemné podzimní dny přeje

    Helena

  • 1. 10. 2018

    Malý Dunaj – příjemně akorát tekoucí řeka s pomalu se barvícími břehy … přelet růžového letadla… trampská osada… Podvečerní Pátrání Po Petřině Poprsí (Pětky!) … Otužilý Odácky Oddíl Omyl Olejem Oblemtaného Osla… a Kvetoucím Kaňonem Klidně Kloužou Kurevsky Krásné Kanoe … pohodové soulodění a parádní zpívání… nedělní oslava toho, že narozeniny teprve budou… spousta netopýrů a dort s kafíčkem… a poslední letošní koupání v řece… bylo to naprosto skvělý. Zase jsem vděčná, že jsem vás potkala a můžu jezdit…<br/> <!–[if !supportLineBreakNewLine]–><br/> <!–[endif]–>

    Máří

  • 12. 9. 2018

    Z konstelací si mi nejvíc líbila ta "nejmíň konstelační", kdy jsi Rose provázela komunikací v Pravdě a Srdci, neb i já po takové komunikaci bez příkras a nálepek prahnu.

    Eva

  • 6. 9. 2018

    Kola-lodě-rodiny. Program dobře připravený, počasí přálo, jedlo se a pilo… co si přát víc … lepší už to nemohlo být (to bychom byli móóć rozmazleni).

    ILKA – babka důchodkyně

  • 21. 8. 2018

    Ahooj, vodáácííí, díky za vodu, nahaté koupačky, nahaté i polonahaté lodě, smažák s hranolky a pivem na začátku akce, spaní na zajímavých místech (kempy i u kostela), fajné polední odpočinky s prolínáním se spánku a poslechu policejní akademie či meditace. Halelůjá

    Petr

  • 15. 8. 2018

    Ahooj vodácíí, byla to moje první voda, ale vím na BETON(KU), že nebyla poslední 🙂 Tohle léto mám asi za odměnu, tolik "poprvé" jsem si neužila už řadu let a nelitovala jsem ani jednou. Mám pocit, že si užívám konečně pubertu, kterou jsem nikdy neměla – hromada smíchu, skvělá parta, nádherná příroda, šílené nápady (Titanic 3x denně na několik variací, samopal při modlení, s Kosičkou ve stanu, loď s penisem nebo bobrem), noci plné hvězd, spálená kolena od slunce, Yaki s mastičkami na spálená kolena, nááádherné srdcovky zpívané s Jurášem, skvělé jídlo, protivětrem důkladně vyčištěná hlava a koupání na boso mockrát denně… díky všem, těším se na další setkání. Zdraví

    Helena

  • 14. 8. 2018

    Bylo to parádní, veselé a prudce odpočinkové. Vyvážený mix příšerného vedra a chladivých nápojů (Berounka byla na pořádné osvěžení moc teplá ;-)) Moc jsem si to užila. Díky a těším na další takové akce!

    Máří

  • 14. 8. 2018

    Je to, jako kdyby se mi to zdálo, sobotní konstelace. Neuvěřitelné to sledovat ze židle. Zasáhlo mě, že ne všechno musíme pochopit. Soustředím se na bolest, bez nálepek. Nevím, co se změnilo po tom, co jsem poklekl. Jsi opravdu dobrá v tom, co děláš.

    Martin

  • 11. 8. 2018

    Musím Ti vyjádřit respekt. Tvoje konstelace jdou hodně do hloubky, hodně k podstatě. Děkuju.

    Petja

  • 17. 7. 2018

    Děkuji za prima Putování. Pro mě hlavně uvědomění, jak přirozené a fajn je hodně se hýbat v přírodě a hodně být s lidmi. Po návratu do Prahy krize z týdenního nedostatku obojeho. Teď zdravím z týdnu meditací, kde je to zase víc o tichu, klidu a bdělosti.

    Alan

  • 16. 7. 2018

    Děkuji za setkání minulý týden – musím říct, že to téma, které se mi během něj objevilo, pro mě bylo fakt zásadní, skoro bych řekla, že i přelomové (v tom smyslu, že mi přemýšlení o něm dost mění koncepci toho, kam vlastně směřuji, za čím se ženu apod. a získávám na dost věcí jiný, nový náhled). Není to jednoduché, to vůbec ne, ale je to skutečně důležité a silné. Takže díky 🙂

    Drahuška

  • 16. 7. 2018

    Moc děkuju za Putování a za čas strávený se všemi. Na putování jsem se uvolnil a užíval si přítomného okamžiku v lomech, lesích, na cestách, v knihovnách, v řece a hlavně s vámi. Pro mne to byla hodně uvolněná a přátelská atmosféra. Děkuju.

    Jakub

  • 16. 7. 2018

    Chtěl jsem krátce poděkovat za krásné prožité dny, klid, pohodu a příjemné rozhovory při putování. Děkuji Markétě a Milošovi, že putování naplánovali, Petrovi dlužím za knihy, co mi přinesl, Helče přeji hodně úspěchů při prolamování dalších limitů a všem Vám přeji jen to nejlepší, protože jste skvělí a to nejlepší pro sebe si opravdu zasloužíte. Mějte se krásně

    Jirka

  • 14. 7. 2018

    Pro mě bylo Putování hlavně o uvědomění si sebe sama, jak na tom jsem. To bylo asi nejdůležitější. Líbil se mi čaj s hřebíčkem, 5ti litrový kanystr s kofolou pro krysu. Super bylo svezení se na koni, mirabelky. Koní jsem se vždycky bál a takhle blízko jsem mu nikdy nebyl. Zjistil jsem, že není čeho se bát (kromě šlápnutí:-)). Moc se mi líbilo u Vlků. Taky byly moc fajn doteky a kontakt s lidmi. Ani mi nevadilo, že nebylo tolik meditací a her. Díky za celé Putování.

    Zdraví Martin

  • 13. 7. 2018

    Moje Putování bylo cesta k sobě a od sebe k druhým. Uměla bych vyjmenovat spoustu krásných okamžiků z těch nádherných dnů, mnohdy plných překvapení, ale to, pro co jsem si na Putování přišla, jsem i objevila a bezpečně uložila do obrovského zásobníku, ze kterého budu dlouho čerpat, a vypadá to, že i rozdávat – do srdce. Znovu jsem hledala své hranice, co je uvnitř nich, za co poděkovat a vytrousit cestou do kopců a luk za parného dne, protože už to uvnitř nechci a na uvolněné místo nechat proudit čerstvý vítr, východy i západy slunce, vodu z říčky a hlavně ty nově nalezené hranice otevřít směrem k těm ostatním, protože to nový prostor úžasně rozšíří a já si teď připadám jako někdo úplně jiný, to slovo je pro mě neznámé – svobodný a šťastný člověk. Narážela jsem samozřejmě i na protipól, vynořovaly se každou chvíli myšlenky na to, že už na to nemám ani věk, ani energii, že se můj batoh vozí v Královně, že si na něco hraju a zase se vrátím do svého dobře známého, ostře ohraničeného, strohého a smutného světa. Ale mě baví to, co jsem se znovu naučila – smích, nekonvenčnost a dobrá nálada. Střílet z luku jsem se sice opět nenaučila, koní se i nadále bojím, ale našla jsem svůj poklad a nějaké nedostatky si prostě dovolím 😉 Děkuju všem novým kamarádům za úžasné dny, přírodě za krásy, vesmíru za příležitost.

    Namasté Helena

  • 13. 7. 2018

    MOC DĚKUJI ZA KRÁSNÉ PUTOVÁNÍ A TĚM CO MI OBČAS NĚJAK POMOHLI TAK OBZVLÁŠŤ. A VELKÉ DÍK CELÉ PŘÍRODĚ, VŠEM LESŮM A LOMŮM, ŽE NÁS NECHALI PŘENOCOVAT.

    PAVEL

  • 13. 7. 2018

    Díky za těch moc pěkných pár dní a díky všem za spoluputování, poskytování zrcadel, radostí i naštvání:))

    Petr

  • 11. 7. 2018

    Tak skončil zas týden skvělý. Málo jsme spali, hodně bděli. <br/> S partičkou poutníků známých i cizích, se srdci na dlaních ostych hned mizí. <br/> Lezeme přes kopce do údolí, leckdy i těžko je, nožičky bolí. <br/> Pak ale do noci kytara zazní, každý je spokojen, s prožitou strázní hned usíná se lehce. Co asi čeká nás další dny? Jsme na konci. S úsměvem na tváři, srdíčko zpívá dál!

    Katka

  • 9. 7. 2018

    Konstelace byly pro mne hodně zajímavé, moje samotná konstelace byla hodně silná, věci, které jsem si uvědomoval už dříve, šly nějak do hloubky. A i když stále mně nejde úplně se vším vnímat ženu s láskou, je to proces, který mne učí. Takže proces pokračuje. Velkou zajímavostí pro mne bylo být v dalších konstelacích v roli pozorovatele. Sledoval jsem a naciťoval dění kolem a byl jsem sám sebou, a jsem za to rád. Mohl jsem si udržet svoji energii. Děkuju.

    Jakub

  • 28. 5. 2018

    Ještě stále jsem v úžasu nad tou obrovskou silou, která nás objímala, čistila a přetvářela. Sice jsem nestavěla svou konstelaci, domnívala jsem se, že ještě není zralá, ale asi byla. Přišla jsem si zřejmě pro kartu před rituálem (holubice), která mě tak zklidnila a opravdu ve mě při každé vzpomínce vyvolává pocit vnitřního míru, že jsem dokázala už druhý den nahlédnout díky tomu zklidnění mysli z mnohem širšího úhlu na svou situaci, která mě denně zaměstnávala a nešla ukončit. Díky tomu jsem si uvědomila důležité okolnosti a v klidu a vnitřním míru mohla něco ve svém životě uzavřít bez bolesti a nostalgie. Děkuji všem bytostem :-).

    Helena

  • 20. 5. 2018

    Děkuji za báječně uspořádanou akci! Pluli jsme na raftu, kánoi, a i jsem si vyzkoušela kajak – tedy rozhodně jsem byla pořád ve střehu. Nejvíce mi chutnal špenát s bramborami, ten si pořád dobře pamatuju. Vždy dobrá nálada a dokonalé vtípky v přirozených situacích. Na vodě jsme byli s minimem věcí. Přednášky Liny o bezpečném chování ve vodě – to mě pořádně vyděsilo, jsem ráda, že už tomu konečně rozumím – hlavně válcům. Při plutí jsem myslela na naklánění se k překážce a občas i na to, že pokud má být loď ovladatelná, že musí být rychlejší než voda. Bavily mě všechny hry. Zpívání s kytarou jsem jen poslouchala – moc se mi to líbilo! O Járovi Cimrmanovi jsem dosud nic nevěděla, jen, že existuje. Nebyla jsem moc nadšená ze spěchání na vlak, na autobus, ale zvládli jsme to. Na horolezeckou stěnu jsem zkoušela lézt, bylo to těžší, než jsem si myslela, měla jsem na sobě boty do vody. Na raftu jsme měli moc příjemnou atmosféru a legraci, František řídil velice dobře a říkal ostatním, co mají dělat, bylo to fajn. Co jsem nechala plavat? Po celé čtyři dny jsem se nevěnovala tomu, na čem teď momentálně pracuju. Uvědomila jsem si, že musím najít „zlatý střed“ toho, jak úplně nevypadnout z toho, co je pro mě důležitý. Uvědomila jsem si, že přeci jen mám ráda pohodlí, že potřebuju hodně zlepšit kondici. Bolelo mě celý tělo ze spaní ve stanu.

    Hanka

  • 13. 5. 2018

    Přijeli Skokani, svalili se na zem<br/> sotva se vzbudili, mažou žábu máslem<br/> kempem zní HOP HOP HOP<br/> kuňk a žbluňk to sjedem.<br/> <br/> Sysel je tu s námi, duní tmou<br/> vášeň mocně cloumá Elvírou<br/> Sysel je tu s námi, duní tmou<br/> jsme tu s Elvírou. <br/> <br/> Orlice Divoká padla mi do oka<br/> je to tu Václavák každej jen kouká<br/> Juráš a Markéta to je prima dvojka.

    Cejvík a družstvo Hop 3

  • 13. 5. 2018

    Děkuji za čtyři krásné dny plné slunce, pohody, klidné i divoké vody pod sebou s klenbou listoví nad sebou, báječných lidí, kteří mě přijali mezi sebe, nádherných zážitků, večerních ohňů a zpívaných budíčků. Jsem moc ráda, že jsem s vámi mohla jet, zažít tu atmosféru sdílení, vrátit se ke kořenům své rodiny a splout řeky, ve kterých jsem si jako malá koupala nohy a skákala po kamenech, zpívat u ohně, jíst prima čerstvé jídlo nachystané v trávě, běhat po hřišti pro žáby na všechny způsoby, nechat myšlenky odplynout a moc pěkně si popovídat.

    Jarka

  • 12. 5. 2018

    Taky bych chtěl organizátorům poděkovat za skvěle logisticky zvládnutou akci plnou zážitků a her, a ostatním za vytvoření super party. Byla to asi zatím nejhezčí voda, co jsem jel. Hop, hop, hop

    František

  • 12. 5. 2018

    Tentokrát mi akce přišla výživnější programem, ani nechápu, jak se Vám tam vše, co jsme stihli, podařilo navkládat. Děkuji za možnost se zúčastnit, za veškerou péči, kterou jste nám věnovali před, při, a jako vždy skvěle i po akci, závěrečný dopis je fantastická připomínka všech detailů, vlastně taková externí pomocná paměť. Děkuji též velmi za tradičně vynikající jídlo, ale stejně tak i za možnost si nandat, kolik čeho chci, případně uniknout do nějaké nouzové varianty, pokud by mi něco nesedělo. Za takovouto velkou svobodu jsem byl vděčný. Práce s jídlem je obecně u Vás kouzelná: zvnějšku to vypadá, jako byste to příliš neřešili, a přeci máte vše dobře naplánované, a to jak ve smyslu únikovky pro ty, kteří něco nejedí, tak i z hlediska množství. Když něco zbylo, obcházela Markéta jednotlivce, a většinou toho dost udala, když se naopak nedostává, vytáhnete z klobouku čáry máry třeba i něco mimo plán, jako ty tyčinky, na které jsme si správně měli počkat až na předávání diplomů. Vynikající připravenost + schopnost nenásilně improvizovat, to je velmi silná stránka, máte můj obdiv! Vážím si moc toho, že jsme si měli možnost vyzkoušet něco nového, pro některé to byly rafty, pro jiné třeba kajak, nebo lezecká stěna, vynikajícím nápadem byla i Linina přednáška. Děkuji též za dokonalou svobodu i z hlediska programu, času, atd. Vlastně mi v tomhle pomohl Elvíra, bez jeho poznámky bych si to asi tolik neuvědomil: pátral jsem, v čem je vlastně tak velký rozdíl mezi akcí pro mládež a akcí pro skoroseniory;-). A vyšlo mi, že děti či mladí se dají mnohem lépe strkat, kam je třeba, jdou do věcí víc po hlavě, mají víc energie, a neřeší prakticky riziko. My jsme naopak mnohem pohodlnější, opatrnější, línější, dbáme i na svou svobodu, a ukočírovat něco takového ve 20 nesourodých kusech považuji za ohromný počin. Tedy pokud má vše budit dojem přirozenosti a dobrovolnosti, což u Vás bylo splněno bez pochyb. A upozorňovalo na to při večerním kolečku hned několik lidí, kteří měli zkušenost s pořádáním akcí pro mladší ročníky. Ještě jednou tedy veliké díky! Mimochodem, to, že vše fungovalo, jak má, myslím šlo poznat nejen z toho, že se většina lidí účastnila většiny programů, ale i z toho, jaká byla atmosféra. Atmosféra uvolněné pohody myslím dost podporovala tvořivost – nezapomenutelné mi přijde např. básnění na našem raftu, s nímž jsem sice nedokázal držet úplně krok, ale které jsem si užíval alespoň jako posluchač. Připomíná mi to stavy zamilovanosti, při nich má člověk též ohromné množství přebytečné energie, tvořivost mu jede na plné obrátky, a svět nahlíží přes růžové brýle. Bylo to vidět i u vymýšlení scének. Sešla se výborná parta lidí, počasí přálo na jedničku, a v kempech byla dokonce teplá sprcha! Všiml jsem si jinak, že vám lidi stárnou rychleji než letopočet v kalendáři. Nebo mám alespoň takový pocit ve srovnání s akcemi 3-4 roky nazad, kde bylo mnoho lidí mezi dvacítkou a třicítkou. Tady jsme byli až na drobné výjimky tím či oním směrem všichni kolem čtyřicítky. Apropos, vynikající nápad, odečítat při představování 20 let! Přineslo to spoustu kouzelných momentů, a dost možná nás to i pomohlo na těch pár dní omladit. A kdo ví, třeba takovéhle mentální omlazení přispělo k tomu, že tentokrát naše skupinka reagovala mnohem vstřícněji na jakékoli nápady a recesi, čemuž jsem byl opravdu rád. U lidí mne zaujala různorodost. Jak ve smyslu osudů, tak i ve smyslu zaměstnání, nebo schopností. Když vzpomínám na rekvizity, žabička na záclony byla dokonalá, a celkově mi žabí tématika přišla jako výborný nápad, a Skokani Brno mne svou etymologií dostali. Bylo z toho cítit veliké množství hravosti, recese, legrace. Oceňuji moc, že šlo o legraci hravou, a nikoli výsměšnou. Díky za fantastickou aktivní dovolenou, vážím si moc toho, co děláte!

    Honza

  • 12. 5. 2018

    Skokani, chtěl bych poděkovat organizátorům našeho soustředění. Z hodně zážitků vyzdvihnu krupicovou kaši, žábu origami, žabí stehýnka, rosničku ve zprávách, vlak mlok, družstvo Hop 2, přednášku o vodáctví, pulce a kanagon na jejich oči. Moc pěkné obě řeky. Snad se do té reprezentace dostaneme. Díky. Zdraví

    Martin

  • 12. 5. 2018

    Hop probouzí se za svítání, velký Kvák ho všude chrání.<br/> Pohanková kaše ho syti, když slunce na obloze svítí.<br/> Pro někoho je to k vzteku, sjíždět Orlici – dravou řeku.<br/> Hop, hop, hop je naším křikem, kuňkat není naším zvykem.<br/> Do šera pak oheň teplo sálá, na Jurášovo hraní zní samá chvála.

    Míša a družstvo Hop 2

  • 28. 3. 2018

    Nedělní konstelace pro mě znamenaly vyvrcholení předchozího měsíčního období a taky tečku za tímto obdobím. Dá se říct, že jsem dospěla a pochopila, o čem je "převzetí zodpovědnosti za život". A za to ze srdce děkuji!

    Katka__

  • 5. 3. 2018

    Pozoruji na sobě změnu, která nastala po rodinných konstelacích. Hlavně se mně ulevilo, že nemám na sebe brát vinu za nemoc svého dítěte. Překvapila mě moje duchovní pýcha. Zatím zůstávám v pohodě a věřím, že to tak zůstane. Také na mě zapůsobila slova písně: Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou. Při této písni jsme klečeli a tato magická slova se mně vrývala do mozku a slzy mi tekly. Cesta domů z konstelací byla náročná.

    Ilona

  • 3. 3. 2018

    Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek, nikdy jsem nic podobného nezažila a byla jsem velice překvapená, co všechno jsem v ten sobotní den prožila, nejen při své konstelaci, ale i u konstelací ostatních. Problémy, se kterými jsem tam šla, se vyřešily velice záhy, téměř jako mávnutím kouzelného proutku, možná i proto, že jsem na jejich řešení pracovala již delší dobu a konstelace mi dopomohly je zdárně dokončit. Nemohu říci, že vše je vyřešeno, ale věřím, že je to na dobré cestě. Ovšem díky konstelaci se otevřelo něco daleko hlubšího a niternějšího, co vlastně stálo za vznikem těchto problémů. Hodně si v hlavě přehrávám různé situace, o kterých už vím, proč se staly, co za tím vlastně doopravdy vězí. Je to velmi emotivní pocit, moci nahlédnout do svého nitra prostřednictvím někoho jiného.

    Vlaďka

  • 1 2 3 4 5 10